Sebastian Salva Carballo

Od fidarus fidarus
16.09.2023 23:01

Sebastian Salva Carballo
22.8.2002

Sebastian Salva Carballo byl vychován v rodině, která pro něj měla velké plány. Jeho rodiče do něj promítali své sny a toužili po tom, aby z něj vyrostl úspěšný obchodník nebo právník. Ale osud to zamýšlel jinak. Obchodníkem se sice stal, ale v úplně jiné oblasti - drog. O tom ale až později.
Již v mladém věku se Sebastian začal zajímat o business a jak rychle přijít k penězům. Nejrychlejší způsob shledal v pouliční kultuře, která ho nemilosrdně vtáhla do svého temného podsvětí a nebylo cesty zpět. Tehdy si neuvědomil, jaké zásadní rozhodnutí učinil.

Salva byl poměrně bystrý kluk, a tak by člověk čekal, že si své rozhodnutí uvědomí mnohem dříve, než dostane první facku. Opak byl ale pravdou a střízlivět začínal až při prvním zatčení za dealování drog. A aby mu jeho bláhovost dal život pořádně sežrat, do basy ho poslal jeho tehdejší kámoš. Podporu nenašel ani u svých rodičů, kteří odmítli zaplatit kauci a nechali ho napospas světu, který se v ten moment zdál být neúprosným a bezcitným. Vězení se stalo pro Sebastiana tvrdou školou, kde se musel často ohýbat pro mýdlo. Díky tomu všemu se však stal odolnějším.

Z vězení však neodcházel s prázdnou, věděl, kam přesně má jít a po kom se vyptávat. Jeho první kroky mířily do nočního klubu Malibu. Inu, vzhledem k tomu, že bylo teprve krátce po poledni, zaběhl do sámošky naproti a za posledních 20 doláčů koupil kafe a donut. Sedl si na schody a vyčkával na příchod personálu. Uběhlo pár hodin, kelímek od kávy vzal vítr a 10 dolarů v kapse se záhadně nerozmnožilo. Bohužel.
Jeho rozjímání nad životem bylo přerušeno pomalým zesilujícím se ťukáním podpatků, a než se stihl nadechnout a něco říct, stála před ním brunetka s mikádem v úzkých červených šatech a mířila na něj zbraní. “Hermoso” bylo jediné slovo, které ze sebe dokázal dostat. Brunetka si sáhla na ucho a něco zamumlala. Během patnácti sekund se rozrazily dveře a vyběhli dva chlápci, kteří Salvu vytáhli za límec a odtáhli do Malibu. Dost nepohodlně jej usadili na “potítko” a Salva byl prvně v životě beze slov. Uvědomoval si, že cokoliv řekne může a bude použito proti němu. Tentokrát opravdově, ne jen v rámci zákona, a tak kápnul božskou a odvyprávěl svůj příběh. Nebyla to jednoduchá cesta, ale Malibu se nakonec stalo jeho domovem.

Věci se daly do pohybu a čas utíkal stejně rychle, jako splněné zakázky. Nebyla to procházka růžovým sadem, ale pokud chcete přirovnání, představte si krvavé údolí cestou na mordor. Ze Sebastiána se stal nejen pěšák do přední linie, ale i skvělý obchodník, který vyhledával nové odběratele metamfetaminu.
Jednoho dne byla svolána interní schůze. Projednával se plán a definovaly se další kroky, kterými se Família de Costa Rica vydá. "Dosti ambiciózní kroky", usmál se Salva. V ten moment se na něj otočila Mia a úsměv mu oplatila. “Pro tebe to neplatí, Salvo, tebe potřebujeme v San Andreas.” Její úsměv se ale vytratil stejně rychle, jako možnost diskuze nad tímto rozhodnutím a schůze byla rozpuštěna. Santiago, Salvův garantias, mu bratrsky podal ruku, poplácal ho po zádech a poděkoval mu za jeho služby. “Drž se a pozdravuj Ernesta”, byla poslední slova, která od něj slyšel. Hugo, tamější capitao, jej nasměroval do černé dubsty, která po nějaké chvíli zastavila na dosti neudržovaném letišti nebezpečně blízko lesu. Neuběhlo ani 10 minut a těsně nad korunami stromů proletěl malý letoun a elegantně dosedl na dráhu. “Tak to ani hovno” zamumlal Salva a koukl na pilota, který zrovna rozrazil dveře a mávnul na něj s výkřikem “Dělej ty píčo, čas jsou peníze!”. Salva zakroutil hlavou a do malého letounu nastoupil. Maxmillián opět nakopl motor, shodil klapky a odlepil se ze země. “Snad nám vydrží palivo” usmál se Max a neodpustil si piruetku, při níž se ztratil v oblacích a přistál až v San Andreas.

fidarus fidarus      501x      0