Leonardo Clementini

Od rozaarus rozaarus Upraveno: 2x | Poslední úprava: 05.08.2023 21:21
05.08.2023 21:21

Leonardo Clementini
AKA “Leo”

*06/18/1997
Seattle, WA, USA


Leonardo Clementini se narodil 18. června 1997 v Seattlu. Jeho zkušenosti, které zažije málokdo, z něj udělaly opatrného, zásadového a nekompromisního člověka. Leo si váží každé maličkosti, co pro něho jeho okolí je schopné udělat a nikdy nezapomíná. Věří v Boha a Karmu, které ho vedou každým jeho rozhodnutím.

Pochází z naprosto obyčejné pětičlené rodiny, průměrné snad ve všech směrech, které si dokážete představit. Nikdy neměli hluboko do kapsy, ale ani si nemohli vyskakovat. Na dovolenou jezdili ob rok, k Vánocům si dovolili vše, co si Leo a jeho 2 bratři přáli, pokud se však nejednalo o příliš drahé dárky. Bydleli v obyčejném rodinném domě vybaveném garáží a malou zahradou s bazénkem. Jejich večerní rodinné aktivity byly hraní monopolů, karetních her, nebo lovení akcí ve slevových letácích. Papá chodil do 9/5 práce, aby živil rodinu, máma měla part-time v pekárně naproti jejich domu, kam si mohla dovolit chodit brzy ráno, udělat svoji práci a vrátit se domů ještě dopoledne. Doma ji čekala druhá směna, postarat se o celou domácnost 4 mužů.
Obyčejná rodina s ne tak obyčejnými osudy, které Lea nakonec nutily opustit jeho rodné město a vše, co mu jej připomínalo.

Rodiče
Otec
Giovanni Clementini
*08/08/1969 (Janov, Itálie)

Giovanni, kterému nikdo neříkal jinak než Joe, byl nadprůměrně inteligentní, šarmantní, avšak nepříliš ambiciózní muž. Vystudoval střední průmyslovou školu v rodném Janově, po které vyzkoušel vysokou školu v oboru konstruktérství. Nedokázal se ale nikdy pořádně kousnout do učení a školu nedokončil, protože nezvládl udělat zkoušky z předmětů, které s jeho vášní neměly tolik společného a přišly mu nezajímavé.
Zkušenosti a znalosti jsou ale cennější, než vzdělání a to si Joe moc dobře uvědomoval. Nebyl tedy odrazen od toho, co mu šlo nejvíc a na cestu konstruktéra se dal i bez titulu. Našel lukrativní nabídku ve firmě AutoSimo Srl. na pozici konstruktéra autodílů, což bylo přesně to, co hledal.
Za svůj mladý život zažil hodně krátkodobých a nestabilních vztahů a one-night standů s mnoha slečnami různých charakterů. Práce pro něj byla důležitá, ale pouze natolik, aby se měl jen o trochu lépe než je průměr a přílišné zodpovědnosti se raději vyhýbal. Na firemním večírku v jeho zaměstnání jednoho dne poznal Lauru Monte, se kterou si časem padl do oka.

Matka
Laura Clementini (née Monte)
*01/30/1974 (Janov, Itálie)

Laury rodiče od malička tlačili na to, aby se odtrhla od role tradiční ženy a něčeho v životě dokázala. Byla proto vždy tlačena do učení, žádná ze známek, co přinesla domu, horší než jednička nebyla přípustná. Její otec si přál, aby jako jediný potomek převzala pozici ředitelky nemocnice, kterou založil a ve které se Laura narodila. Dosadil ji na soukromé gymnázium, kde ji bylo zařízeno přednostní, nejintenzivnější studium.
Laura ale svých 18 letech potkala svoji první opravdovou lásku, stejně starého Sebastiana Pinta, kvůli kterému zanedbávala školu. Poprvé poznala, že život je i o něčem jiném, než se jen slepě hnát za dobrými známkami a poprvé měla pocit, že je milována a že její osud není v rukou nikoho kromě jí.
Časem se ale Laura dozvěděla, že se Sebastianem čeká dítě. Zpočátku nevěděla, jak takovou situaci bude řešit, ale protože ji Sebastian značně zvýšil sebevědomí a pocit, že za svůj život rozhoduje sama, rozhodla si dítě nechat navzdory nesouhlasu ze strany rodičů. Její otec takovou drzost nestrpil a odmítal ji nadále podporovat a živit. Laura byla vyhozena z domu a musela bydlet u Sebastian, odkud úspěšně zakončila studium na soukromém gymplu.
2. července 1993, krátce po dokončení maturity se páru narodil syn Tomassi Pinto. Sebastian však nebyl připraven na roli otce a po častých hádkách se Laura rozhodla, že od něho odejde. Zažila nejhorší léto svého života, kdy jako matka samoživitelka musela najít cenově dostupné bydlení. Štěstí se na ní usmálo a nechala se ubytovat u dobrosrdečné důchodkyně jménem Maria Boticelli, která po smrti svého manžela potřebovala vyplnit prázdný byt. Nad Laurou a malým Tomassim se slitovala a ve volné části bytu, který původně inzerovala, si je vzala zcela zdarma.
Laura s Marií vycházela nejlépe, jak se dalo, a díky tomu ji nabídla, že se o Tomassiho bude starat, aby Laura měla možnost pracovat a postavit se na vlastní nohy. Díky svým komunikačním znalostem a půvabným vzhledem se Lauře povedlo získat práci na pozici sekretářky ve firmě AutoSimo Srl., kde zanedlouho poznala svoji životní lásku Joea Clementini.

Starší bratr
Tomassi Pinto Clementini
*07/02/1993 (Janov, Itálie)
Starší bratr Leonarda. Navzdory tomu, že nesdíleli stejného otce a příjmení, měli velmi blízký vztah a mnoho společných vlastností. Po svém otci zdědil větší vzrůst, než v jeho věku dosahovaly ostatní děti. Proto z něho šel respekt už od první třídy. Tommy ale tuto výhodu nevyužíval k šikaně nebo obecnému násilí. Naopak vždy tíhnul k tomu chránit slabší a být v očích veřejnosti za opravdového hrdinu. Díky němu proto oba bratři měli ve škole zaručenou ochranu a klid. Leo viděl v Tomassim svůj vzor a snažil se jít v jeho stopách.

Mladší bratr
Mario Clementini
*12/05/1998 (Seattle, WA, USA) †08/10/2020 (Belltown, WA, USA)
Leův nyní zesnulý mladší bratr. Leo usiloval o to, aby Mario přebíral jeho rady a zkušenosti tak, jak si je on přebíral od Tommyho. Ten měl však svoji hlavu, po svém otci naopak zdědil potřebu se zviditelňovat, a jeho ego mu nikdy nedovolilo uznat vlastní chybu. Mario měl sklony také k nelegálním činnostem, do kterých se snažil tahat i Lea. Jednoho dne se mu však jeho lehkomyslnost vymstila.
Éra I. (1993 - 1997) - Před narozením Lea

Etapa I. - Z Janova do Seattlu

Laura a Joe spolu poprvé navázali kontakt u baru. Pro Joea se původně jednalo jen o další zářez, který si chtěl zapsat do statistik. Přišel k nervózně postávající Lauře k baru s kolegyněmi, které sotva znala, a pokusil se s ní navázat kontakt. Laura, ještě plně nezahojena nedávnými situacemi, nebyla tak snadno okouzlena a Joeova levné balící techniky hodně rychle utla. Joe po dlouhé době pocítil silné ponížení spojené s odmítnutím. Paradoxně to však zvýšilo jeho zájem o to, ji více poznat. Doptával se proto kolegů, co je Laura zač a dozvěděl se něco málo o jejích nedávných nepříjemnostech.Jako omluvu ji do kanceláře přinesl na začátku dalšího pracovního týdne její oblíbenou bonboniéru a kytici 15 růží 3 barev, čímž Lauře po dlouhé době vykouzlil úsměv na rtech a značně si u ní zvýšil přízeň. Následně se dali do řeči a našli spoustu společných zájmů a vlastností. Joeovy návštěvy Laury kanceláře se čím dál více a častěji opakovaly, až se jednoho dne rozhodli zajít na společnou večeři. Během prvního rande byla naplněna všechna očekávání jak původně skeptické Laury, tak i zapáleného Joea. Od této chvíle spolu tvořili pár.
Vše jim fungovalo tak dobře, že se Laura brzy přestěhovala k Joeovi, ačkoliv takové rozhodnutí nebylo snadné z hlediska jejího vztahu k Marie, její spasitelce.

Jednoho dne dostal tým konstruktérů, jehož součástí byl Joe, na starosti komplexní zakázku pro důležitého zákazníka Ford Motor Company na výrobní pobočce v americkém Seattlu. To obnášelo i dvoutýdenní služební cestu, kterou podnikl se šéfem Lucou Rossim a jeho týmem. Joe v tom viděl příležitost vzít Lauru s Tommym na dovolenou a jen díky dobrým vztahům s manažerem a faktu, že manažer potřeboval asistentku, která si vezme na starosti harmonogram celé služební cesty, se mu podařilo Rossiho přemluvit. Rodina tak podnikla svoji první cestu za hranice Itálie.



Joe: *citlivě zaklepe na prosklené dveře Laury kanceláře* Buongiorno signorina! Máme se?
Laura: *odvrátí pohled z papírů na stole směrem k Joeovi* Dobré, asi jako každé pondělí…
Joe: Samozřejmě, heh.. *nervózně polkne* Tak tady máte něco na zlepšení nálady a… jako omluvu za tu situaci, do které jsem vás na večírku nechtíc dostal… *odhaluje kytici s bonboniérou*
Laura: *překvapeně zalapá po dechu a přiloží si dlaň na hruď* To snad ne! Dolci Dal Cielo? Zbožňuji! A ta kytice. Překrásná…
Joe: Netřeba dalších slov… Nyní mi dovolte se představit lépe, než v pátek. Giovanni Clementini, můžete mi říkat Gio. *gentlemansky se klaní*
Laura: Laura, ráda tě poznávám, Gio. *podává mu ruku*
Joe: *potřásá s její rukou* Laura je nádherné jméno…


Etapa II. - Americký sen, italská realita

Na služební cestě Joe a Laura částečně litovali jejich rozhodnutí, protože nedomysleli, jak se budou starat o jednoročního Tommyho, jelikož je u obou nutné, aby svůj čas věnovali práci. Našli si proto na zlatých stránkách chůvu Jessicu Thompson, která bydlela 5 minut cesty pěšky od pobočky Fordu. Každé ráno ji malého Tommyho předávali a po práci si ho zase vyzvedávali. Sama Jessica doma měla dceru Annu v Tommyho věku, takže si vážila možnosti ji od útlého věku takovýmto způsobem socializovat.
O víkendu měli účastníci služební cesty volný program a Joe s Laurou si po domluvě s Jessicou udělali hromadnou prohlídku jejího rodného města. Když se procházeli po čtvrti Roxhill, pár se nestačil divit její příjemné a klidné atmosféry. Když svůj úžas z Roxhillu Jessice projevili, ona v reakci zavtípkovala o volném domě, který zde prodával její kamarád. Nejdříve se všichni pousmáli nad zjevným sarkasmem, ale Joeovi hlavou proběhla myšlenka amerického snu, který měl v tu chvíli reálně na dosah ruky. Svůj návrh předložil Lauře u večeře, která nemohla uvěřit vlastním uším a rozhodně nesouhlasila. Vznikla menší výměna názorů, kterou Laura ukončila tím, že ji potřebuje šéf u sebe na pokoji z důvodu plánování nadcházejícího pracovního týdne a praštila dveřmi. Joe se nenechal tak snadno odbýt a všechny náležitosti spojené s migrací plánoval pomocí průvodcovských brožur a knih do podrobna. Dal si večerní procházku po městě a sledoval tabule s pracovními příležitostmi spojenými s jeho oborem, zjišťoval si informace o místních školách. Myšlenkou zabydlet se v Seattlu se stal téměř posedlý. Když se vrátil zpět na pokoj, našel Lauru v posteli potichu vzlykat. Ta to svedla na dilema, do kterého ji Joe postavil. Ten jen zklamaně sklonil hlavu a smířil se s faktem, že život v USA, zemi svobody a neomezených možností není budoucnost, jejíž součástí je budoucí rodina Clementini. Pravda byla ale trochu jiná, než se Joe domníval.



Jess: Roxhill je dle mého nejkrásnější čtvrť v celém Seattlu. Myslím, že nesrovnatelná se zbytkem města. Když se Vám tu tak líbí, můžu vám dát číslo na známou, co tu prodává dům!
*všichni se povzneseně zasmějí*
Joe: Fakt že jo, avšak mám pocit, že se tu dá jednoduše zabloudit. Vždyť tu každá ulice vypadá stejně s těmi pravidelnými křižovatkami, rozměrově identickými bloky a tak… Opilý bych tu svůj dům hledat fakt nechtěl…
Laura: *mluví italsky k Joeovi* Myslím, že ty sis v opilosti užil dost trapasů, nemám pravdu?
Joe: *podrbe se za hlavou a zaskočeně odvrátí pohled*
Jess: Ale to se vám jen zdá. Tady si rychle zvyknete. V Belltownu bych se však v opilosti potácet nedoporučovala.
Laura: Co je na Belltownu tak špatného?
Jess: Je to jedna z těch chudších čtvrtí, méně vzdělaných. Takový seattlovský Harlem… Ehm. Víte co je Harlem?
Laura: Netuším…
Jess: Stručně řečeno… Snadno tam narazíte na nebezpečné lidi. Velmi snadno. Nejeden rodič zde pohřbil své dítě, které si hledalo *naznačuje uvozovky pomocí prstů* “přátele” v Belltownu.
Laura: Aha. To je smutné… *obrátí hlavu k Joeovi a mluví italsky* Gio, všechno v pořádku, zlato? Jsi nějaký mimo.
Joe: *zatřese hlavou a italsky odpovídá* Jojojo, jen jsem se zamyslel. *natahuje ruku do kočárku* Copak Tommy, líbilo by se ti tu?


Etapa III. - Není cesty zpět

Laura po zbytek služební cesty nebyla ve své kůži. Joeovi jednou řekla, že jde jen o tu večerní hádku, jednou, že jsou to hormonální změny v jejím těle, pak zase že je to kombinace obojího. Joe odmítal řešit, jaká je pravda a rozhodl se dále soustředit čistě na práci a fantazírovat o jeho novém snu. Všiml si toho, že Laura s Rossim nenavazuje žádný oční kontakt a odpovídá mu velmi stroze. Vzhledem k povaze Laury mu to přišlo přinejmenším podezřelé, ale nakonec to přisoudil zmíněným hormonálním změnám.
Laury chování směrem k šéfovi se však nezměnilo ani týden, ani měsíc, ani dva měsíce po služební cestě, což už Joea nenechalo klidným a rozhodl se Lauru konečně konfrontovat. Ta zapírala, ale neargumentovala. Joe si dal dvě a dvě dohromady, a došlo mu, že celou dobu nešlo o něho, nebo jeho sen žít v Seattlu, ale muselo to být něco mezi ní a Rossim od chvíle, co odešla do jeho pokoje z důvodu údajného plánování harmonogramu. V ten moment v něm bouchly saze a dožadoval se odpovědi pod výhružkou, že Lauru opustí.
Lauře se proudem spustily slzy z očí. Začala nekontrolovatelně brečet a snažit se vše vysvětlit. Realita byla taková, že Rossi měl na Lauru delší dobu zálusk a Joe mu ji vyfoukl. Ten den, kdy šla k němu do pokoje, se měl dopustit pokusu o znásilnění, což Laura jasně odmítla a Rossi ji varoval, ať si to dobře rozmyslí, protože pozice její i Joeovo je ve firmě snadno nahraditelná.
Laura se přiznala Joeovi, že měla strach z neznámého a to byl jediný důvod, proč do Seattlu nechtěla odcestovat natrvalo. Tímto momentem si otevřeně nepřála nic jiného, než odjet co nejdál od Rossiho.

Joe, běsný jak nikdy předtím, začal zařizovat veškeré potřebné dokumenty k migraci do USA. Kontaktoval Jessicu se slovy, ať její kamarádka ten dům neprodává, že se stěhují. Jessica se ze začátku smála, ale Joe ji ujistil, že se nejedná o vtip, poté zavěsil. Po prodeji auta, sbalení všech potřebných věcí a odeslání nábytku do Seattlu přes dopravce se vydali taxíkem na letiště. Joe však požádal o menší zastávku po cestě na adrese bydliště Rossiho. Laura se ho snažila přemluvit, ať za ním nechodí a nedělá žádné blbosti, ale Joe, klidný a spokojený z pocitu, že si splní sen, Lauru uklidní, že si s ním jen promluví. Opravdu tak učinil, a to způsobem, který Rossimu ublížil více, než všechny zlomené kosti najednou. Po odchodu z Rossiho domu nasedl zpět do taxíku, který čekal za rohem, a pokračovali na letiště.


Joe: *klepe na dveře* Pane Rossiiiii?
Rossi: *na druhé straně dveří* Kdo je to?
Joe: Clementini.
Rossi: Kdo?
Joe: *mluví nahlas a jasně* CLEMENTINI!
Rossi: Kdo?!
Joe: *vykopnul dveře, čímž srazil Rossiho na zem* Giovanni Clementini, figlio di puttana! Seš kurva hluchej?! Co?! Víš proč tu jsem?
Rossi: *kontroluje si dlaň od krve, která mu teče z čela* Co si kurva myslíš že děláš? Vypadni z mýho baráku! *Přibíhá Rossiho manželka Rita, šokována z nečekané návštěvy*
Rita: Co tu proboha děláte?! Mám volat policii?
Joe: Možná počkej Rito, tady Luca ti chce něco říct. *dívá se na Lucu, sedícího na zemi s dlaní na čele*
Rossi: *poklidným hlasem* Táhni do hajzlu… nech nás na pokoji nebo mimo práci přijdeš i o všechno co máš..
Joe: *usmívá se* Hodně štěstí, protože já svoji manželku beru co nejdál od tebe, ty slizskej sráči. A můžeš být rád, že jsem klidnej a nepošlu tě tady do komatu před tvojí ženou. Ta jediná by si to vidět nezasloužila.
Rita: Cože? Prosím Luco, že neříká pravdu…
Rossi: *kroutí hlavou* Promiň Lauro…
Joe: *kope do něj*
Rita: *zprvu šokována Rossiho odpovědí, po kopanci se lekne a zařve*
Joe: Laura je moje. MOJE! Ty máš svoji ženu, Ritu, TADY!
Rita:*začne brečet a utíkat po schodech nahoru*
Joe: *kleká si před Rossim* Nepokoušej se mě, ani Lauru najít… *zvedá se a odchází*



Éra II. (1997 - 2012) - Dětství

Joe a Laura odletěli do USA v roce 1995. Krátce po zařízení bydlení v domě, na který si vzali hypotéku, se vzali a nedlouho na to Laura přišla s tím, že je v jiném stavu. Dne 18. června 1997 přišel na svět Leonardo, první Joeův pokrevní potomek. 5. prosince 1998 se narodil Mario, další přírůstek do rodiny Clementini. Výchova 3 malých chlapců ale nebyla vůbec jednoduchá. Jak Joe, tak i Laura byli psychicky na dně z neustálého řvaní, krmení, přebalování a nedostatku spánku, které byly nevyhnutelnou součástí jejich životů. Postupem času se těchto věcí sice zbavili, ale další problémy na sebe nenechaly dlouho čekat…

Etapa I. - Škola základ života

Je podzim roku 2007 a Leo chodí do 5. třídy na základní škole. Stejně jako jeho papá má přehled větší, než většina dětí v jeho věku a jeho známky tomu odpovídají. Vše, co Leo zná, mu stačilo zachytit během poslechu učitelů o hodinách a doma se nemusel ani učit. Laura i Joe mají radost z jeho úspěchů.
Horší případ je nejmladší syn Mario, který ačkoliv po otci zdědil pohodlnost, přirozenou inteligenci do vínku nedostal. Leo proto svůj volný čas trávil marnou snahou učit ho základní věci, které Mario nebyl schopen pochopit. I rodiče si byli bezradní a Mariovi nakonec museli zařídit odborné doučování.
Přes všechny velké rozdíly, jimiž se bratři lišili, spolu vycházeli a stáli vždy při sobě.
Nejstarší bratr Tommy touto dobou chodí do 9. třídy a chystá se úspěšně zakončit základní školu. Jeho první láskou se stala stejně stará Susan Levi. Tommy a Susan se poznali skrze společnou nejlepší kamarádku Annu Thompson, dceru nejlepší přítelkyně rodičů Joea a Laury, Jessicy. Rodiče s Tommyho brzkým startem milostného života zásadně nesouhlasili a snažili se mu ze všech sil zabránit, marně. Trestat Tommyho za to, že někoho miluje, jim nepřišlo adekvátní a proto se mu alespoň pokusili důkladně vysvětlit veškerá rizika, která takový život přináší v období puberty.

První událost zásadního vývoje charakteru Leonarda Clementini
Leo se ve škole zakouká do nové spolužačky Nancy, která se do Seattlu se svoji rodinou přestěhovala nedávno. Během hodiny přírodopisu, kde učitel vykládá o lidské trávicí soustavě, Leo nepřetržitě zírá na Nancy. Její blonďaté vlasy upletené do dvou copánků v něm vyvolávaly zvýšený srdeční tep a rozšíření očních zorniček. Cítil, že ho něco k ní táhne, ale nedokázal takové pocity popsat. Jeho upřeného pohledu si všimne učitel, který ho před celou třídou napomene a zesměšní. Leovi se ostatní začnou smát protože se “zamiloval”. Od tohoto momentu začala trpět i Nancy, protože jí všechny děti nevykládají nic jiného, než pochlebovačné kecy o lásce mezi ní a Leem.

Skandál se rozšířil i mimo Leovu třídu, čehož se chytli šikanátoři z 9. třídy, Chips a Carlos. Tato dvojka dělala zle každému, kdo byl slabší, než oni, a Leovi začali dělat peklo na zemi. Začalo to posměšky, ale každou chvíli to stupňovalo na větší a větší formy nátlaku, jako krádeže svačin, podkopávání Leových nohou na chodbě, nebo sabotáží jeho skříňky různými smradlavými předměty. Leo se cítil čím dál více bezbranný. Učitelé jeho stížnosti na šikanu ignorovali a snažili se obhajovat Chipse a Carlose, že to mají zase těžké doma a tímto si ve škole léčí své osobní komplexy. Leovi bylo řečeno, že dokud mu vyloženě neublíží na zdraví, jediné, co mohou dělat, je šikanátory napomínat.

Leo se se svými problémy svěří Tommymu, ten o nich tou dobou však dávno věděl. Tommy svého brášku ujistil, že oba varoval víc než jednou, ale oni z něho měli srandu a z důvodu početní převahy v případě vyhrocení situace jeho varování brali na lehkou váhu. Tommy věděl, že sám by je ona ve férovém souboji snadno porazil, ale proti oběma naráz si nebyl jistý.
Jednoho dne si po hodině pracovních činností, kdy třída pracovala na školní zahrádce, Leo došel na záchody umýt ruce. Tommy si všiml, že na stejné záchody mají namířeno i Chips s Carlosem. Krátce na to se z místnosti ozýval Leův křik.
Tommy okamžitě naběhl na záchody a první, co viděl, byl vysmátý Carlos držící svůj Sony Ericsson namířený směrem na jednu z kabinek, ze které vycházel Leův křik kombinovaný se šploucháním vody. Hned mu bylo jasné, co se děje a rozběhl se směrem ke Carlosovi, kterému vyrval telefon z ruky a praštil ho s ním přes nos, čímž jej instantně přelomil, spustil silné krvácení a Carlose položil na zem.
Rány si všiml Chips, držící Leovu hlavu uvnitř záchodové mísy a jako pomstu za svého kamaráda jeho hlavu z mísy nevytáhl, čímž se Leo příliš nalokal vody. Když Tommy Chipse chytil a odtáhl směrem od záchodu, Leovo tělo se bezvládně natáhlo na podlahu. Tommy začal Chipse mlátit pěstmi tak dlouho, dokud jeho obličej nezačal připomínat velké přezrálé rajče.
Když si Tommy uvědomil, že Leo, zbarvený do modra, leží na zemi v bezvědomí, zanechal mlácení a běžel Leovi pomoct. Když viděl, že nedýchá, začal stejně silně, jako v případě Chipse, bušit do jeho hrudníku. Naštěstí jeho snaha nebyla marná a Leo vlivem ran vykašlal velké množství vody z plic.

Tou dobou na záchody, které vypadají, jak kdyby v nich řádil masový vrah, naběhnou učitelé, Tommyho okamžitě seberou a odtáhnou na ředitelnu a zraněným zavolají záchrannou službu.

Joe a Laura na základě informací od učitele okamžitě jeli do nemocnice na pokoj, kde pobývali všichni tři zranění včetně Lea. V nemocnici se nacházel i Tommy s obvázanou pravou rukou, na které si sedřel kůži do masa vlivem bestiálního mlácení Chipsovy tváře. Celý případ byl ostře sledován všemi tamními médii a rodiče šikanátorů trvali na okamžitém propuštění Tommyho výměnou za to, že školu a Joea s Laurou nebudou žalovat. Ačkoliv vedení školy mělo svázané ruce a bylo nuceno Tommyho ze školy bezpodmínečně vyloučit, veřejnost ho měla za hrdinu a stála na jeho straně. Tommymu bylo umožněno nastoupit na jinou školu s tím, že bude pouze opakovat ročník. Leo měl po zbytek základní školy klid, protože všichni díky činech jeho bratra cítili respekt i z něj.

Leo se během této události podíval smrti do očí a přišel zpět ke smyslům bez vážných následků. Po jeho zotavení požádal své rodiče o pořízení boxovacího pytle domů, na kterém začal s Tommym, coby jeho mentorem, trénovat boxování. Po pár letech pravidelných a intenzivních tréninků se stal více sebevědomým a schopným ubránit se i v případě boje proti max. dvěma protivníkům.


Tommy: *sundavá si bandáže z rukou* Tak jo zabijáku, pro dnešek končíme. Co ses naučil?
Leo: *poskakuje a boxuje do vzduchu* Využít momentu překvapení a udeřit, když to nejmíň čekaj!
Tommy: Anoo. Ještě něco?
Leo: *drbe se na čele, snažíc se vzpomenout* Noo, ještě tamto… když vidíš něco co ti může v boji pomoct tak toho využiješ?
Tommy: *plácá ho přes rameno* Přestaň všechno tak debilně okecávat… Je to easy, vidíš cihlu, jebneš po něm cihlu. Drží ti ruku u huby, tak mu uhryzneš prst. A tak dále… Když jde o život, neexistuje žádný “fér nefér”. *zakroutí hlavou* Prostě Darwin byl kokot. Nikdy nepřežije ten silnější, vždy přežije ten chytřejší…
Leo: *ušklíbne se* Heh.. Darwin byl kokot!
Tommy: *koulí očima* Hlavně to neříkej před mámou, nebo tě ztříská víc, než jsem já ztřískal ty dva potraty… Teď si dej ještě deset a pak odnes pytel do garáže. Já musím za 20 minut být u Susan…
Etapa II. - Náš Spasitel

S incidentem z roku 2007 se Leo již srovnal a neměl žádné větší trauma. Po přežití vlastní smrti byl přesvědčen, že ho zachránila vyšší moc a stal se z něj věřící. Od svých 12 let se začal účastnit nedělních mší, kam ho dotáhli jeho kamarádi z křesťanských rodin.
Jeho víra mu pomohla překonat hodně překážek, na které během základní školy narážel. U kněze Raymonda vždy našel podporu při problémech, kterými nechtěl zatěžovat rodiče nebo Tommyho. Vždy po mši za Raymondem přišel a povídali si o průběhu uplynulého týdne. I přes věkový rozdíl, který mezi nimi byl, bral Leo Raymonda jako jednoho z nejlepších kamarádů. Joe a Laura si ho jako kněze nemohli vynachválit a jako projev vděčnosti za pozitivní vliv na Lea ho jednou za měsíc zvali domů na oběd, který vždy pečlivě připravoval sám Leo. Raymond využíval nepřítomnosti Lea u obědu k tomu, aby s jeho rodiči probral problémy, se kterými se mu Leo svěřoval a dával jim svoji perspektivu k tomu, jak danou situaci řešit z jejich strany a jak Leovi pomoct.
Leo se pokoušel k víře přesvědčit i mladšího bratra Maria, který o to ale nikdy zájem nejevil. Jeho situace byla ze všech bratrů nejjednodušší a neměl důvod jakkoliv svůj pohodlný život měnit. Přestože Tommyho i Lea měl rád, neskutečně ho vytáčela jakákoliv výtka k jeho pasivitě a tvrdě se proti tomu bránil.
Jednoho dne si Leo všiml Maria, jak si na zahradě hraje s malým nožem. Vědom o jeho nešikovnosti, Leo Maria konfrontoval a nůž mu zabavil výměnou za to, že o tom neřekne rodičům, kteří by mu dali mnohem horší trest. Mario se vztekal a pokoušel se Lea napadnout.Proti někomu, kdo měl mnohem lepší zkušenosti v boji, neměl šanci a Leo ho rychle zpacifikoval. To byl okamžik, který vztah Lea s Mariem značně ochladil. Leo se snažil ze všech sil situaci vysvětlit, jeho mladší bratr měl však vlastní hlavu…

Druhá událost zásadního vývoje charakteru Leonarda Clementini
Na jaře 2012 se Leo chystal dokončit základní školu a začal si vybírat střední. Rozhodoval se mezi průmyslovkou a hotelovkou. K průmyslovce měl blíže vzhledem k tomu, že mu tuto volbu doporučoval jeho technicky zdatný papá. Lea ale více táhlo vaření a bližší kontakt s lidmi, proto se nakonec rozhodl k přihlášení na hotelovku. V době začátku letních prázdnin měl Leo v plánu odjet na dvoutýdenní tábor. Rozhodl se překvapit kněze Raymonda, kterému uvařil jeho oblíbenou roštěnou na pepřové omáčce. Ten den, kdy šel k Raymondovi na návštěvu, poměrně silně pršelo a proto si Leo oblékl bundu, ve které měl nevědomky schovaný Mariův zabavený nůž.
Při zaklepání na dveře mu otevřel někdo jiný, než koho čekal. Byl to Ronald Riegelstein, jeden z častých účastníků mší v kostele. Ronald byl vždycky trochu podezřelý, protože nikdy s nikým nemluvil, příspěvky na chod kostela zásadně odmítal a po ukončení mše vždy čekal na lavici, než Leo s Raymondem ukončí konverzaci. Za knězem vždy došel až tehdy, kdy kostel všichni opustili. Při pohledu na Lea ho Ronald okamžitě chytil za límec bundy a přitáhl dovnitř, načež pohotově zabouchl dveře. Leo upustil hrnec s navařenou pochutinou před hlavním vchodem a po zabouchnutí dveří byl přitisknut Ronaldem ke zdi. Bylo mu pod namířenou pistolí řečeno, ať si dá ruce za hlavu a po puštění nedělá žádné prudké pohyby. Vystrašený Leo souhlasil a po uvolnění nechal ruce nad hlavou. Ronald ho prohledal, čímž našel Mariův nůž, který si samozřejmě nechal. Poté chytil Lea a dotáhl ho do obýváku, kde seděl spoutaný Raymond na židli. Leo se během výslechu dozvěděl, že Raymond měl s Ronaldem více společného, než se zdálo. Ronald v jednom kuse chtěl vědět, kde je ta flaška, kterou má schovanou, zatímco Raymond dle jeho výrazu neměl tušení, o čem mluví.
Později si Leo i Ronald všimli, že k před okny domu projely policejní hlídky. Sousedka, která se v tu dobu vracela z práce domu, slyšela zabouchnutí dveří, a křik Lea. V reakci na to šla zkontrolovat terasu a tam viděla rozlitou omáčku. Strach ji však nedovolil jít zkontrolovat dům a proto kontaktovala policii. Ronald začal Leovi vyhrožovat, že ho zabije - domníval se, že je kontaktoval on. Leo se mu snažil vysvětlit, že on jen šel k Raymondovi pro jídlo. Když se Ronald šel znovu rozhlédnout z okna, popadl Leo bibli, která ležela na stolku a rozběhl se proti němu
Zrovna v moment, kdy se otáčel zpátky, ho Leo vší silou udeřil tvrdou vazbou do obličeje a vlivem toho Ronald upustil zbraň na zem. Leo se pro ní pokusil natáhnout ale byl odtržen Ronaldem, který ho začal na zemi mlátit. Leo se bránil, jak mohl, ale pár ran schytal. Ronald následně vytáhl nůž, kterým ho chtěl podříznout. Než mu ale stihl Ronald víc ublížit, byl vyzván Raymondem s pistolí v ruce, aby se vzdal.
Po chvíli dohadování Raymond nemohl více riskovat život chlapce, a rozhodl se z pistole vystřelit. V tu chvíli do domu vtrhli policisté a zatkli Raymonda. Leo, kterému po obličeji stékala Ronaldova krev a kousky mozku, byl z události v transu, otřesen. Léto tak nestrávil léto na táboře a s kamarády, ale na psychiatrii, kde se zotavoval a byl ostře sledován doktory. Raymond za vraždu byl poslán na 12 let do vězení, přičemž polehčující okolnost byla, že takto jednal z důvodu snahy zachránit Leův život.


Psychiatrička: *listuje papíry* Tak Leo… Jak se cítíš? Prášky zabírají?
Leo: No, cítim se v klidu, ale jinak nic moc vám povim. Ty prášky ani nejsou potřeba. Spíš mi po nich je úplně na nic.
Psych.: Prášky jsou potřeba, jsou to antidepresiva. To, co sis prožil… To nejde brát na lehkou váhu, uvědomuješ si to?
Leo: *kroutí hlavou a zvedá obočí* Jo.. Uvědomuju. Akorát nevim, už jsem tu měsíc, srovnal jsem se s tím.
Psych.: To si myslet můžeš, ale musíš věřit nám, doktorům. Víme, co je pro tebe nejlepší. Jaké cítíš příznaky po užití prášků?
Leo: Hlava bolí, svaly bolí, jsem unavený…
Psych.: Hmmm. Snížíme dávku, ale nemůžeme je vysadit úplně…
Leo: *kouká z okna* Můžu se zeptat? Co se stalo s Raymondem?
Psych.: To ti říct nemohu, ale můžu s jistotou říct, že už jsi v bezpečí. Raymond nebyl tak dobrým a hodným člověkem, jak se ti může zdát.


Druhý moment, kdy Leo byl v bezprostředním ohrožení života. Tentokrát využil situace, na kterou ho připravoval Tommy, a to byl moment, kdy nepřítel nedával pozor. Taktéž si Leo dokázal poradit s předmětem v blízkosti, díky kterému se mu podařilo nepřítele odzbrojit. Největší vliv na něho měl pohled na mrtvé tělo Rolanda, což byla věc, na kterou v životě nezapomene. Leo vděčil Raymondovi za záchranu jeho života a tím jeho vztah ke křesťanství ještě více posílil.
Éra III. (2012 - 2020) - Puberta a dospělost

Leo se zotavil z události v Raymondově domě a nastoupil na hotelovku společně s ostatními studenty. Tommy se po dokončení školy osamostatnil, našel si práci u dřevorubecké firmy a přestěhoval do Mirrormontu necelých 30 mil od rodiny. Od té doby se s nimi tolik nevídal, ale v pravidelném kontaktu hlavně s Leem zůstal.
S Mariem naopak bylo čím dál víc problémů. Na základce se stal tím typem, který by malému Leovi strkal hlavu do záchodu a takovou skutečnost Leo těžce nesl. Navzdory všem jeho snahám se Mario vůbec nezměnil, ba naopak. Jeho ego a neschopnost poslouchat rady lidí, kteří to s ním mysleli dobře, z něho dělaly neřízenou střelu.

Etapa I. - Jerry, Jimmy, Johnny a chlast

V prvním ročníku střední školy si Leo těžko zvykal na nový kolektiv. Prvních pár týdnů měl pocit, že si ve třídě nenajde nikoho, s kým by sdílel jakékoliv zájmy. Většinu jeho třídy tvořily holky, které se klukům spíše vyhýbaly. Těch pár kluků ve třídě byli spíše fotbalisti, nerdi, nebo prostě spratci. Výjimku ale tvořil Jerry, který seděl na druhé straně třídy a jednou jako první si k Leovi sedl na oběd. Leo si všiml kříže, který Jerry nosil kolem krku, a jeho první otázka byla samozřejmě ta, jestli je věřící. Jerry se usmál a kývnul hlavou, což rozpoutalo nepřetržitou konverzaci o jejich společném náboženství.
Leo si tak našel prvního kamaráda na nové škole. S Jerrym začal řešit domácí úkoly, na všechny práce v hodinách automaticky tvořili dvojici a začali chodit ven i po škole. Později ve škole narazili na další dvojici, Jimmyho s Johnnym, se kterými později utvořili vlastní skvadru. Trávili spolu víkendy, vždy u jednoho z členů. Během těchto víkendových pobytů poprvé přičuchli k alkoholu, ze kterého brzy udělali tradici.
Postupem času si každý z nich našel přítelkyni, dokonce i Leo. Sarah byla malá, drobná, roztomilá dívka s okouzlujícím úsměvem, která si Lea ulovila na jedné z akcí, kde byl s ostatními. S mnoha věcmi mu pomáhala a podporovala ho ve všem, co dělá, což Leovi hodně zvedlo morálku a pomohlo mu hodně procházet školou. K 18. narozeninám Leovi věnovala jako dárek stříbrný řetízek, který jeho krk zdobí dodnes.

Událost drobného vývoje charakteru Leonarda Clementini

V závěrečném ročníku střední školy roku 2016 se Leo se Sarah rozešel. Jejich vztah časem ztrácel smysl a nebylo moc důvodů se snažit o napravení. Rozchod Lea bolel dlouhou dobu. Poznal díky tomu i jiný typ bolesti, než ten fyzický. Jeho přátelé ho však nenechali ve štychu a dělali vše pro to, aby ho donutili myslet i na jiné věci. Na jeden pátek naplánovali velkou společnou akci, kam pozvali hromadu lidí ze školy, i přátele mimo školu. Na tuto akci Lea donutili jít i pod pohrůžkou, že ho tam dotáhnou násilím. Leo, bez nálady na cokoliv kromě cvičení, dlouho váhal, avšak pod nátlakem jeho přátel se nakonec rozhodl na akci kývnout. Během chlastačky, která se konala u Johnnyho doma a na které se sešlo asi 20 lidí, tekl alkohol proudem. I původně skeptický Leo se začal bavit. Poznal tam pár nových holek, u kterých viděl potenciální lék na jeho zlomené srdce.
Když se ale ukázal Diego, většina pozornosti se obrátila k němu. Diego byl totiž místní dealer, který u sebe téměř vždy nosil vše možné, od marihuany až po heroin. Leo se snažil zjistit od ostatních, kdo ho pozval a s jeho přítomností na party zásadně nesouhlasil. Johnnyho bral jako člověka, který se drogám vyhýbá velkým obloukem, ale dozvěděl se, že to tak úplně není pravda. Johnnyho proto konfrontoval a dožadoval se vysvětlení, proč takovou věc tajil. Ten na to odvětil, že tak dělal přesně z důvodu, že se bál takové reakce a prosil Lea, aby to akceptoval. Leo nebyl s takovou skutečností ani trochu spokojený, ale usoudil, že to není jeho starost, dokud se ho to nezačne týkat přímo.
Diego začal porcovat na jídelním stole porcovat kokain, o kterém mluvil jako o 92% božím daru z daleké kolumbie. Leo se cítil uražen, že si Diego vůbec dovolil brát jméno Boží nadarmo a proti jeho výroku se jako křesťan silně ohradil. Následovala hádka, při které se většina lidí stavěla na Diegovu stranu a Lea klidnili, aby přestal vyhrocovat situaci.
Leo sice pokládal situaci za již příliš vyhrocenou v moment, kdy se na akci namíchla smažka s potetovanou snad každou částí těla, která byla odhalena, ale rozhodl se ustoupit a jít bokem dál usrkávat whiskey, ve které tou dobou už měl rozteklý všechen led. Jerry se k němu přidal se slovy, že nenechá jeho nejlepšího kamaráda samotného v rohu místnosti, když se všichni ostatní baví. Leo ocenil jeho loajalitu a nabídl mu krátkou procházku na pročištění hlavy, dokud zbytek osazenstva nedokončí jejich nemravnou aktivitu. Na onu procházku se přidal i Jimmy, který taktéž neměl zájem trávit čas v tom domě, dokud se tam dějí takové věci.
Během procházky se trojice shodla na tom, že v životě nespadnou na podobné dno, jako zbytek účastníků party. Ušli asi půl míle, dokud okolo nich neprosvištěla hlídka směrem k Johnnyho domu. Zpočátku si řekli, že hlídka nemusí jet přímo k Johnnymu, a v procházce pokračovali. Po pár minutách však okolo nich stejným směrem projely další 2 hlídky a tentokrát jako doprovod záchranné službě. V ten moment se všichni tři otočili a běželi zpět na místo činu. Jejich obavy se potvrdily, když viděli jednotky policistů a záchranářů z domu vynášet ostatní lidi v bezvědomí. Když přišli ke strážníkovi s otázkou, co se stalo, místo odpovědi se jim dostalo otázky, zda se této akce také účastnili. Po souhlasu je strážník zadržel a na místo přijely dalších několik jednotek záchranky i policie, aby všechny převezli do nemocnice.
Leo, Jerry a ani Jimmy nevěděli, o co jde, což jim v místě nemocnice bylo vysvětleno. Sousedé bydlící naproti Johnnymu volali hlídku z důvodu zvýšeného hluku, což narušovalo noční klid. První hlídka na místo přijela, aby akci usměrnila, po vstupu do objektu však viděla kokain na stole a několik osob ležících na zemi, na což hned reagovali žádostí o podporu a záchrannou službu. Johnnyho sousedé paradoxně zachránili životy všem, kdo si na akci šňupli Diegovo kokainu, který ve finále nebyl tak čistý, jak bylo tvrzeno. Expertíza potvrdila, že v kokainu byly nalezeny stopy methamfetaminu, fentanylu a dalších mnohem škodlivějších substancí, kterými Diegův dodavatel naředil dávku, aby ušetřil za cenu ohrožení koncových uživatelů. Diego byl toho večera zatčen a později odsouzen k 8 letům vězení za distribuci kontrolované látky. Kluci se po této akci rozhodli od Johnnyho natrvalo distancovat.



Jerry: Hele Leo.. Že je Johnny čurák víme delší dobu, ale budu upřímnej. Mně to překvapilo uplně stejně jako tebe.
Leo: *dokouří cigaretu, vyhodí nedopalek na chodník a odplivne si* Já jen nechápu, jak si mohl dovolit nám tohle neříct dřív… Po tom všem, co jsme spolu zažili, si sem pozve takovou parodii na člověka a dá mu přednost před lidma, co ho drželi celou školu. Bůh ví, co by s nim bylo bez nás, a on nám to vrátí takhle..
Jimmy: *zasměje se* Hele. Chápu že jste nasraný, ale Johnny vám to snad nenutil, ne? Jako jo, mohl nám to říct, ale kurva tak si občas šlehne, co je na tom?
Leo: Ty asi nechápeš tu pointu Jimmy. Jde o to, že nějaká smažka pro něj očividně znamená víc, než my. Ani nám neřekl, že ho sem zve, protože věděl moc dobře že bychom se mu na to z vysoka vysrali. Zatajení něčeho takového není projev přátelství, ale alibismus. Hrozně u mě klesl ten člověk.
Jerry: *kopne do popelnice po cestě* Leo má pravdu. Drogy jsou jedna věc, ale druhá věc je snaha je spojit s náma skoro bez našeho vědomí. S tímhle u mě Johnny klesl…
*policejní hlídka projede okolo, všichni se za ní otočí*
Leo: No, řekl bych že Diego není jediný nezvaný host na Johnnyho kalbě.
Jerry: *praští ho pěstí do ramene* Ty pičo, děláš jak kdyby švestky neměly na práci nic jinýho, než kurvit někomu kalbu.



Leův předsudek vůči drogám se mu osvědčil a díky této události se zapřísáhl, že nikdy v životě nebude ani zkoušet jakoukoliv drogu. Jediné, co by byl schopen tolerovat, je marihuana v menším množství. Také si neskonale vážil loajality svých přátel a jejich rozhodnutí postavit se na jeho stranu jim nikdy nezapomněl. Vztah k alkoholu ale posílil. Skotská whiskey s ledem se stala jeho oblíbeným alkoholickým nápojem, který nikdy neodmítne.
Etapa II. - Na ty, které milujeme

Leo se po ukončení školy pokusil jít ve stopách jeho vzoru, staršího bratra Tommyho. Pokusil se po úspěšné maturitě v kulinářském oboru najít práci v restauraci. Po chvíli hledání narazil na inzerát restaurace Golden Bowl v centru Seattlu, pozice kuchaře juniora/zásobovače. Tato neobvyklá pozice obnášela nejen znalost v oboru kuchařiny, ale také řidičské oprávnění skupiny C, protože pracovník měl za úkol také jezdit pro suroviny co velkoobchodu. Na tento typ oprávnění firma nabízela plné uhrazení, práce byla vhodná pro čerstvé absolventy, a plat nebyl na to, že by se jednalo o jeho první práci, vůbec zlý.
Leo zaslal svůj životopis společně s maturitním vysvědčením. O tom, že byl na pozici přijat se dozvěděl ještě na následném pracovním pohovoru, kde zazářil. Hned po nastoupení si dodělal řidičák typu C. Práce ho bavila, šla mu od ruky, a cesty pro zásoby mu vždy zvedly náladu, protože měl dost času pročistit si hlavu od náročné práce v kuchyni. Po pár měsících dostal příležitost přestěhovat se do malého 1+1 bytu kousek od restaurace, a hned se jí chopil. Postavil se na vlastní nohy a vypadlo to, že ke 100% štěstí mu zbývá už jen založit rodinu.
Zlom přišel v roce 2020, kdy světem otřásla nechvalně známá pandemie Covid-19. Kvůli lockdownu byl Leo chvíli na částečném úvazku, což mu značně znepříjemnilo placení účtů. To vyeskalovalo v úplný krach restaurace, a ztrátu Leova zaměstnání. Tímto momentem si už vůbec nemohl dovolit nadále platit nájem, a musel se přestěhovat zpět k jeho rodičům a mladšímu bratrovi Mariovi. Pekárna, ve které pracovala matka Laura byla podobně postihnuta a též se jim snížil příjem. Proto Leo neotálel a hledal všechny možnosti přivýdělku, aby rodině ulevil.
Problémy dělal opět jen Mario, který nepracoval a neměl zájem pracovat. Joe a Laura už si nevěděli rady, co s ním mají dělat. Vyhodit ho nechtěli ale přispívat domácnosti ho donutit nedokázali. Modlili se proto, aby měl Leo nějakou šanci mu vtlouct do hlavy trochu rozumu. Jediné, co Mariovi šlo, bylo hraní league of legends a poflakování se venku s jeho pochybnými kamarády, což v momentální chvíli neměl možnost dělat, proto celé dny trávil jen hraním a snahou dostat se na nejvyšší rank.

Třetí událost zásadního vývoje charakteru Leonarda Clementini

Leo si během lockdownu našel práci v call centru, kde informoval ostatní spoluobčany s omezenějším přehledem o aktuální situaci pandemie. Tuto práci mohl vykonávat z domu a měl úkolovou mzdu, proto se snažil celý den strávit voláním od rána do večera. Mario, se kterým sdílel pokoj mu ale práci značně komplikoval. Protože se neustále vztekal u lolka, narušoval Leovu práci a ten se kvůli tomu nemohl soustředit. Když Leovi došly nervy a Maria okřikl, vrátila se mu odpověď formou prostředníčku vztyčeného jeho směrem. V ten moment mu došla veškerá trpělivost, kterou s Mariem celé ty roky měl, a poprvé ho udeřil. Mario, který si to nenechal líbit Leovi ránu oplatil. Začla rvačka, kterou Leo ukončil odstrčením Maria na jeho psací stůl, čímž mu shodil počítač. Ten okamžitě vypověděl službu a to byl moment, kdy Leo začal mít opět strach o svůj život. Mario strávil hodinu zprovozněním počítače, ale způsob jakým, počítač dopadl na zem, velmi jasně naznačil, že to nebude tak snadné. Mario to Leovi nikdy neodpustil. Jediná pozitivní věc na celé situaci byla ta, že od této chvíle chodil Mario víc ven navzdory lockdownu a Leo měl klid na práci.
10. srpna 2020 zavolal Mario Leovi v 8 hodin večer. Do telefonu mu řekl, že našel možnost, jak si dobře vydělat, a protože mu to Leo dluží za rozbití jeho počítače, bylo by fajn, kdyby mu s tím pomohl. Leo se zeptal, o jakou práci jde takhle pozdě. Bylo mu řečeno, že jde pouze o ochranku a poslal Leovi zprávu s adresou. Leo, plný pochybností, nakonec vyměkl a uznal, že by měl bratra podpořit v tom, že se konečně snaží vydělat nějaké peníze. Nezdálo se mu však to, že adresa, na kterou měl dojet, byla v Belltownu, nejnebezpečnější části Seattlu u nějakého pochybného nočního klubu. Usoudil, že ochrankou myslel Mario v onom klubu, tak tam dojel a potkal se s ním. Mario, mu řekl, ať zůstane v autě a počká, než přijde. Leo se dožaduje lepšího vysvětlení, ale Mario mu jen řekne to samé, co předtím. Opouští auto a vchází do opuštěné budovy vedle nočního klubu.
Leo si nafackuje za to, že na něco takového vůbec kývl a přísahá, že Maria zmlátí víc, než předtím, až tohle budou mít z krku. Asi 10 minut se nic neděje a unuděný Leo z auta vyleze a zapálí si. Krátce na to z budovy slyší masivní střelbu a všimne si Maria vybíhat z budovy s balíkem bankovek v ruce. Ihned oba nasednou do auta a odjíždí. Během jízdy se Leo ptá Maria, co to mělo znamenat. Mario se začne smát, počítat stodolarové bankovky v ruce a chlubit se, jak právě okradl nějaké wannabe dealery. Po chvíli si všimne ale auta, které je od místa činu pronásleduje. Mario řekne Leovi, ať jim prostě ujede, čímž Leovi dojdou nervy a začne na něj nekontrolovatelně řvát.
Během hádky v nebezpečné rychlosti se Leo plně nevěnuje řízení a v křižovatce do nich z pravého boku narazí cizí auto. Leo se praští o okno, jehož střepy mu rozseknou čelo, a ochromí ho. Auto, které je pronásledovalo z místa činu odjede, jen díky tomu, že se nehoda stala prakticky před policejní stanicí. Když se Leo oklepe, uvědomí si, že se auto převrátilo na střechu. Mario vedle něho seděl s masivním krvácením z krku a úst, snažící se Leovi něco říct. Než však ztratil vědomí, dokázal vyslovit jen Leovo jméno.
Oba jsou převezeni do nemocnice, Mario byl však na místě prohlášen za mrtvého. Leovi byla ošetřena velká tržná rána na levé straně čela, po které mu zůstala viditelná jizva.



Mario: *směje se a počítá peníze* …800, 900, 12 tisíc! Mám 12 tisíc za zkurvený čtvrt hodiny! Dej mi high five kurva!
Leo: *vztekle se na něj podívá* Cos tam kurva vyváděl? Přísahám bohu jestli budu muset řešit dalšího kokota co se sere do drog, tak to otočim a k těm borcům tě osobně dovezu to dořešit!
Mario: *dívá se do zrcátka* No.. možná ani nebudeš muset, protože si pro nás jedou.
Leo: COŽE? Děláš si prdel že nás nahání dealeři, kterym jsi ukradl 12 hadrů? *položí si pravou dlaň na čelo a upřeně sleduje zpětné zrcátko*
Mario: To je Skipovo auto, to je v klidu, ten za den nasmaží víc než KFC na 16th Avenue. Za autem je uplně neschopnej. Prostě jeď rychle a ujedeš mu. *zapaluje si jointa v autě*
Leo: Ty zkurvenej tupej neschopnej píčusi, takže ty se s nim znáš? A pojebeš ho o 12 tisíc? Co čekáš že se KURVA stane i v případě že mu ujedem? Přijde k nám domu a když budem mít štěstí, tak oddělá jen tebe! Ty vymrdaná hlavo!
Mario: *vypustí z úst oblak dýmu a zvedne jeden prst* Za prvý - neví kde bydlíme. *zvedne druhý prst* Za druhý - je to zkurvenej feťák co neumí domyslet ani to, že každou dávku musí měnit injekci. *zvedá třetí prst* Za třetí - co máš kurva za problém? Choď si vařit do tvý nudný hospody a mě nech hustlit jak JÁ uznám za vhodný. Jediný co tak závidíš, že mě rodiče nevykopli z domu a dávají mi svobodu rozhodnutí.
Leo: *Rychle mu sebere joint a vyhodí ho z okýnka*
Mario: Ty píčo co si kurva…
Leo: NIKDY jsi tu svobodu neměl! Papá i mamá jsou z tebe na prášky! Jsi zklamání celé rodiny! Neděláš nic než jen to, že parazituješ na jejich benevolenci! A teď vytáhneš mě na to, abych ti dělal únikovýho řidiče ze zkurvenýho podělů psychopatických fetek? NASER SI MARIO! Po tomhle letíš z baráku a je mi U PRDELE, kde skončíš! *začne si utírat z očí slzy, které mu nekontrolovatelně rozostřují zrak*
Mario: A víš co? Já půjdu moc rád, lepší než mít za prdelí lemru bratra, co mi nikdy nic…
*Je slyšet silné zabrždění pneumatik a klakson auta, následuje silný náraz na stranu spolujezdce Leova auta*
*Leo si po nárazu sahá na čerstvou ránu na čele a všímá si celé jeho ruky od krve, kouká na Maria*
Mario: *kašle krev a ztěžka se nadechuje* Le.. Leo.. Odpus… *umírá*



Leo tímto dnem přišel o mladšího bratra, jehož smrt si dával z důvodu všech okolností, vedoucích až k tomuto okamžiku, za vinu. Kdyby mu tehdy nerozbil počítač, kdyby mu řekl rovnou, ať z Belltownu okamžitě odejde, možná by vše skončilo jinak… Ze všech událostí, které Lea v životě potkaly, byla tato tou nejhorší. Leo začal mít pochybnosti sám o sobě a jeho schopnosti kohokoliv ochránit. Zklamal sám sebe a zklamal svoji rodinu. Leovi začalo nejtemnější období jeho života…

Éra IV. (2020 - 2023) - Krizové období

Etapa I. - Čas na přemýšlení

Ačkoliv byl Leo již potrestán dostatečně za smrt svého bratra, policie nebyla stejného názoru. Lea obvinili z obecného ohrožení překročením rychlosti v obytné zóně o více než dvojnásobek, jízdou na červenou, bezohledným řízením a újmě na zdraví z nedbalosti, protože řidičce druhého auta nehoda způsobila zlomeninu dvou žeber. Hrozilo mu až 20 měsíců vězení, což nakonec bylo vzhledem k jeho nulové recidivě sníženo na 12 měsíců.
Leo nastoupil do výkonu trestu 1. září 2020, ještě předtím stihl Mariův pohřeb. Po delší době se tak viděl s Tommym, který nemohl uvěřit, že Maria už nikdy v životě neuvidí. Joe i Laura byli jeho smrtí zdrceni. O to víc, když věděli, že na další rok přijdou i o svého druhého syna. Při vstupu do cely Leo potkal někoho, koho nečekal, že ještě někdy uvidí - Raymonda. Přivítali se a řekli si všechno nové, co prožili za dobu, co se neviděli. Raymond vyjádřil upřímnou soustrast za ztrátu Maria a na oplátku za Leovu upřímnost mu vysvětlil, co se stalo tehdy u něj doma.
Ronald Riegelstein byl abstinent a recidivista, který se pokusil najít pomoc u Boha, do té doby, dokud nezjistil, že Raymond vlastní sběratelský kousek 40letého bourbonu v hodnotě asi 5 tisíc USD. Pokaždé, když nedělní mše skončila, šel Ronald za Raymondem škemrat, aby mu láhev věnoval a pomohl mu se postavit na vlastní nohy. Raymond aktivně odmítal a nechtěl se lahve tak snadno zbavit. Ronaldovi řekl, že by mu ji vzhledem k jeho závislosti ani neprodal, proto se Ronald rozhodl mu jít toho dne láhev ukrást.
Leo strávil s Raymondem v cele celý rok, který utekl jako voda. Během pobytu ve vězení ale nezapomněl na hrůzu, co prožil a kvůli které ve vězení skončil. Uvědomil si ale, že Mario si za svůj osud prakticky mohl sám, což mu trochu ulevilo, ale i tak se nikdy nezbavil pocitu, že mohl vše udělat jinak a vyhnout se jeho smrti.


Raymond: Promiň za to, čím sis kvůli mně musel projít Leo. Mohlo se to obejít bez toho střílení.
Leo: *dokončuje sérii kliků a utírá si pot z čela* Asi bych si tím nelámal hlavu otče. Zachránil jste mi život a to vám nezapomenu…
Raymond: Možná jsem ti zachránil život, a možná jsem úplně zbytečně zničil život někomu jinému. Kdo ví, třeba tě neměl ani v plánu zabít. *kroutí hlavou a dívá se se slzami v očích do stropu*
Leo: To už se nikdy nedozvíme. Udělal jste to, co jste v tu chvíli vyhodnotil jako nejlepší východisko. Taky bych ho zastřelil kdyby držel nůž na vašem krku.
Raymond: Moc si vážím těchto slov, chlapče. Nechť nám Bůh oběma odpustí a přijme nás jako své děti, až nadejde náš čas.
Leo: Nechť se slituje nad činy, které jsme provedli, abychom ochránili své blízké… I když, já nikoho neochránil… *skloní hlavu k zemi*
Raymond: *sleze z palandy a chytá Lea za rameno* Bůh je svědkem, že jsi udělal vše pro to, abys Maria chránil.
*Leo a Raymond se objímají*




Etapa II. - Home, sweet home

Po odpykání výkonu trestu se vrátil Leo zpátky domu, kde na něj čekala celá rodina s uvítací oslavou. Leo byl mile překvapen a s rodiči i Tommym se přivítal. Společně strávili celý večer u stolu, kde jim Leo vyprávěl o všech možných věcech, co ve vězení zjistil a co se tam naučil. Přiznal, že nebýt Raymonda, měl by to tam o poznání těžší a zapřísáhl se, že do vězení se nevrátí.
Tommy mu doporučil práci řidiče kamionu u jednoho známého. Leo pochyboval, že jako člověka potrestaného za sérii trestných činů spáchaných za volantem ho nikdy nikdo nezaměstná jako řidiče. Tommy ho ale ujistil, že si to všechno ověřil, a zaručil se za něj. Jeho známý by neměl problém Lea zaměstnat, hlavně kvůli tomu, že spolehliví řidiči kamionů byli v tu dobu nedostatkové zboží.
Leo s nabídkou souhlasil a uznal, že takovou nabídku nemůže odmítnout.
U firmy Copperfield Industries začal rozvážet průmyslové stroje po Washingtonu. Postupem času začal jezdit i do dalších států nebo do Kanady. Během svých cest poznal hodně nových míst. Díky své práci Leo měl opět pocit, že jeho život má nějaký smysl. Po roce ježdění ho šéf Nolan Copperfield informoval, že jeho firmu odkoupil korporát HVY Industries se sídlem v Los Santos, SA. Pro Lea se nic moc nemělo, kromě toho, že začal často jezdit velmi dlouhé trasy s produkty až na jih USA. Většinu času proto Leo začal trávit na cestách a doma se ukazoval jen zřídka.
Jednoho dne dostal za úkol jet 1300 mil dlouhou cestu až do samotného Los Santos, protože tamní mateřská firma měla jiné zakázky a potřebovala od dcery v Seattlu pomoct s výrobou strojů, které měly následně odcházet lodní dopravou na Havaj.
Leo se poprvé podíval do Los Santos v říjnu 2022. Hned si celé město zamiloval. Prosil Nolana, aby ho povolával k cestám na San Andreas častěji a ten mu vyhověl. Během následujících 6 měsíců se na ostrov podíval ještě dvakrát, přičemž jednou měl dva dny volno, protože musel cestou zpátky odvézt jiný produkt pro změnu z mateřské firmy do Seattlu. Tyto dva dny využil k prozkoumání těch částí ostrova, které stihl.
V jeho očích přeskočila stejná jiskra, jako kdysi jeho papá Joeovi a Leo se rozhodl, že se na ostrov přestěhuje. Nejlépe, kdyby měl možnost pracovat přímo u HVY v Los Santos. To mu však nebylo zaručeno. Leo ale byl rozhodnutý. Jednou zde bude bydlet.




Sarah: Halo? Jsi to ty Leo?
Leo: Ahoj Sarah… Jsem to já.
Sarah: Myslela jsem že už mě nikdy nechceš vidět ani slyšet.
Leo: To jsem nikdy neřekl, zase si vymýšlíš.. *směje se*
Sarah: Stejně jako jsi nikdy neřekl že nemám tu nejlepší prdel na světě?
Leo: Jo… to jsem řekl.
Sarah: Ty jsi stejnej trouba jako vždycky, vůbec ses nezměnil.
Leo: Věř že změnil. Slyšela jsi o Mariovi?
Sarah: Slyšela, moc mě to mrzí. Měla jsem ho ráda… Co ty? Jak se držíš?
Leo: Už je to lepší. Přišel jsem na jiné myšlenky v base a na cestách. Jezdím teď po celých státech, to víš?
Sarah: To teda nevím. Co to?
Leo: Ale, Tommy mi zařídil práci u známýho, tak pro něj jezdim kamionem.
Sarah: To je super, jsem ráda že se ti daří Leo. *v telefonu bylo slyšet, jak si posmrkala*
Leo: Děje se něco?
Sarah: Neděje, jen tě ráda zase slyším. Chyběl jsi mi.
Leo: Ty mně taky.. A proto ti teď volám. Asi se budu stěhovat do Los Santos. Chci, abys jela se mnou. Chci, abychom zase byli spolu.
Sarah: To bohužel nepůjde…
Leo: Proč ne?
Sarah: Víš, já mám přítele, Leo.
Leo: Fakt? Proč jsem neviděl nic na IG?
Sarah: Je to velký introvert, nemá rád sociální sítě. A upřímně je to super. Já to díky němu taky omezila a nejsem tam tolik aktivní. Máme pak víc času na sebe.
Leo: Hmm…
Sarah: Promiň mi to, už miluju někoho jiného. Můžeme ale být kamarádi, moc by mi pomohlo, kdybych věděla, že mi to přeješ.
Leo: Jasně že přeju… Jsem rád, že jsi šťastná. Určitě se ti zas někdy ozvu.
Sarah: Nebo já tobě. Mám tě ráda Leo. Opatruj se mi.
Leo: Dávej na sebe pozor a kdyby se něco stalo, neboj se ozvat. Měj se hezky, Sarah…
Sarah: Ahooj…
Leo: *zavěšuje telefon, utírá si slzy kapesníkem a pouští v rádiu Tropic Love by Diviners*


Etapa III. - Nikdy nebylo cesty zpět

Leo se definitivně rozhodl nechat starý život v Seattlu za sebou a začít znovu na místě, na které bude mít tolik temných vzpomínek. Zařídil si vízum k vycestování za hranice Spojených Států a koupil si letenku s datem odletu 31.7.2023.
Navštívil Tommyho, který mu připomněl vše, co se spolu naučili. Zavtípkoval, že si stejně myslí, že Leo bez jeho dozoru začne tloustnout a nebude schopný ani zvednout ruce na úroveň obličeje. Leo slíbil, že bude pravidelně cvičit a trénovat.
Měl tu možnost se potkat i se Sarah, kterou vzal na Woodland Park, jejich oblíbené místo, kde během jejich vztahu trávili mnoho času. Laura ocenila, že Leo stále nosí náhrdelník, který od ní dostal k 18. narozeninám. Leo slíbil, že náhrdelník nikdy nesundá.
V práci dal výpověď, ale s Nolanem se rozešli jen v tom nejlepším. Nolan Lea ujistil, že v případě jeho návratu pro něj bude mít vždy místo. Leo slíbil, že se z úcty k Nolanovi pokusí v Los Santos sehnat práci řidiče kamionu. Při nejhorším se nechá zaměstnat v restauraci na pozici, se kterou má již dost zkušeností.
Navštívil otce Raymonda ve vězení, kde mu poděkoval za každou radu a pomoc, kterou od něj dostal. Raymond mu dal požehnání na jeho cestu a novou éru jeho života. Řekl, že dokud bude Leo věrný Bohu i nadále, jeho životní cesta bude propletena štěstím a radostí. Leo slíbil Raymondovi, že se bude i v Los Santos každou neděli chodit modlit.
Zastavil se na hřbitově zapálit poslední svíčku svému zesnulému bratru Mariovi, kterému se v duchu omluvil za všechny jeho činy, které vedly až k okamžiku jeho smrti. Po Leovu monologu na Mariově hrobě přistál motýl, který kámen opustil až v moment, kdy se Leo zvedl a odešel. Leo slíbil, že se k ostatním lidem bude chovat lépe a víc empaticky.
Jeho rodiče, Joe a Laura ho doprovodili na letiště, kde se s ním rozloučili. Leo slíbil, že je bude navštěvovat, kdykoliv to bude možné.


Leo: Ahoj Mario, nějak málo tu svítíš, ale chápu, že seš zvyklej mít všude tmu a koukat jen na obrazovku svýho kompu… Nee, jen si dělám srandu. Přišel jsem ti tu zapálit svíčku a trochu si pokecat.
*vyndavá svíčku z pytlíku, otevírá víčko*
Promiň, že mě nenapadlo si s tebou popovídat dřív. Myslím tím ještě předtím, než se stalo to… ty víš co. Moc se ti omlouvám. Je to moje vina.
*škrtá sirku a zapaluje knot svíčky*
Kdyby to všechno šlo vrátit zpátky… Nikdy mě nenapadlo, že můžeš mít třeba nějaké problémy. Neviděl jsem ti do hlavy a myslel jsem si, že jsi jen línej. Kéž bych se tě mohl někdy zeptat na to, jak se máš. Chtěl jsem být tvým vzorem, stejně jako byl Tommy mým vzorem.
*sklání hlavu a roní slzu, která dopadne na knot svíčky a hasí oheň*
Do píči… Teda, kruci… Promiň hospodine, nechtěl jsem klít na svaté půdě. Odpust mi to.
*škrtá další sirku a zapaluje knot znovu, zavírá víčko a pokládá na kámen*
Stěhuju se do Los Santos, to znamená, že se s tebou asi moc často neuvidím. Ale neboj, kdykoliv sem přijedu, tak ti věnuju návštěvu, spolehni se. Snad mě tam nahoře budeš hlídat, a kdybych někdy k někomu byl bezdůvodně zlý a necitlivý, udeř mě bleskem. Deal?
*směje se*
*na hrobním kameni přistává motýl a upřeně se dívá na Lea*
Leo: Doufám, že reinkarnace je opravdová a jsi to ty, Mario.
*motýl zatřese křídly, ale nikam neodlítá*
*Leo chvíli rozjímá u Mariova kamene, motýl stále sedí na kameni a kouká na něj*
Leo: Měj se tam nahoře hezky Mario. Myslím na tebe. Miluju tě.
*zvedá se a odchází, motýl odlétá z kamene směrem do parku poblíž hřbitova*



Éra V. (současnost)

Leo přijíždí s rodiči na letiště. Ti s ním se slzami v očích zůstanou až do chvíle, kdy projde bezpečnostním terminálem. Po odbavení a kontrole Leo nasedá na letadlo do Los Santos. Během odletu vidí Joea a Lauru, jak stojí na koridoru a mávají mu. Navzdory tomu, že oni ho v okénku nevidí, mává jim nazpět. Téměř tříhodinový let Leo strávil poslechem jeho playlistu na Spotify a odpočinkem. I když se na život v Los Santos těšil, opustit rodné město a všechny důležité osoby v něm bylo nesmírně těžké.
Po příletu si Leo hned objednává Taxi na autoškolu, aby si zařídil platnou licensi, protože ta americká na státě San Andreas neplatí. Po složení zkoušek si objednává další taxi na úřad, kde poznává řidiče Mattea. Od této chvíle se vše odehrává v reálném čase.



Leo: Dobrý den.
Matteo: Zdravím, kam to bude?
Leo: Poprosím na úřad města.
Matteo: Jste nový ve městě?
Leo: Jojo, teď jsem si udělal zkoušky… tak si jdu pro papíry.
Matteo: Jasné. Jakže se jmenujete?
Leo: Leonardo Clementini.
Matteo: To je zajímavé jméno. Odkud jste?
Leo: Jakoby.. Narodil jsem se v Americe, ale rodiče jsou z Itálie.
Matteo: Aha, z jakého města jste?
Leo: Seattle.
Matteo: Já jsem tu taky nový, taky jsem si nechal udělat papíry a teď jsem se zaměstnal u Downtown cab. Kde jste pracoval vy?
Leo: Já? Ale tak nějak všude možně, operátor call centra a tak… Co se našlo, to jsem dělal.
*Taxi dorazí na místo*
Matteo: Tak bude to 150 dolarů.
Leo: *podává mu peníze* Říkal jste, že jste tu taky nový? To tu asi taky nebudete mít moc přátel, ne? Třeba bychom někdy mohli něco podniknout…


rozaarus rozaarus      737x      1
Reakce od leginrok Upraveno: 1x | Poslední úprava: 13.09.2023 21:54
13.09.2023 21:54

I like it

leginrok