Serena Maniro

Od tutyy. tutyy. Upraveno: 19x | Poslední úprava: 24.07.2023 18:21
20.03.2023 20:37

Jméno a příjmení: Serena Maniro J.D., LL.M.
Datum a místo narození: 12.4.1989, New York

Vzdělání: Harvard University, NYU School of Law

Praxe:
paralegal, White & Case 2007-2012
asistentka okresního prokurátora, Manhattan DA's office 2012-2014
junior partner, Edelman & Edelman 2014-2019
partner, KDLM - Kramer, Dillof, Livingston & Moore 2019-2023
partner, Mirror 04-07/2023
managing partner, Maniro Wallace 07/2023

Image Title
___

Táta mi vždycky říkal, že být právníkem není zaměstnání, nýbrž styl života. Začínám tomu pomalu věřit.

Není to práce, kterou lze zodpovědně dělat od devíti do pěti. V New Yorku či každém jiném velkém městě to platí obzvlášť. Je jedno, jestli je pět ráno nebo víkend. Být právníkem znamená být single. Ledaže by se Vám podařilo najít partnera v (ideálně stejné) advokátní kanceláři. Znamená to partnera zanedbávat v míře, v jaké je on ochotný zanedbávat Vás. Znamená to rezignovat na to, že děti náhodou zplozené mezi telefonáty a e-maily člověk nikdy neuvidí vyrůstat. Znamená to chlubit se úzkostí, neschopností spát déle než hodinu a pohledem na přírodu dvakrát ročně z letadla.

Pokud si myslíte, že to doteď bylo myšleno s nadsázkou, nebylo. Je to - zkrátka a dobře - výzva. A já mám výzvy ráda.
____

Narodila jsem se do stabilního manželství, ve kterém si ale každý žil sám po svém. Můj otec Frank, sám uznávaný právník, se svou vlastní právní kanceláří byl sice v mém životě přítomen, ale jako tolik potřebný mužský vzor, kterého jsem tak strašně moc v dětství potřebovala, svou roli nenaplnil. Jeho práce ho vždy pohlcovala, byl člověkem zaneprázdněným a na svou rodinu měl vždy až příliš málo času. Jeho vášeň pro právo a emocionální nedostupnost znamenaly, že s mojí matkou Gabrielou žili vedle sebe, ale ve svých vlastních oddělených světech. Stabilita manželství byla pouze povrchní a rodinný život zůstával nedotvořený.

Moje dětství bylo propleteno knihami a nekonečným objevováním světa slov. Literatura se pro mě stala zdrojem poznání, dobrodružství a útěchy. Stránky knih mi umožnily uniknout z neuspokojivé reality a ponořit se do světa příběhů a vlastních myšlenek. Bylo to prostředí, kde jsem nacházela útěchu, a které mi ukázalo, že v životě nic nedostanu zadarmo. Nedostatek emocionální podpory mě motivoval k tomu, abych se vždy spoléhala především sama na sebe.

Asi není překvapením, že jsem se rozhodla věnovat právům a zvolila si cestu studia na Harvardu. Věděla jsem, že tato vzdělávací instituce nabízí jedinečné možnosti, jak se učit od těch nejlepších, kteří mi můžou poskytnout vedení a podporu, kterou jsem potřebovala, a které se mi od otce nedostalo.

Když jsem úspěšně dokončila studia, otec mi nabídl práci ve své vlastní renomované právní kanceláři. Byla to nabídka, kterou mnoho lidí považovalo za sen. V hloubi duše jsem ale cítila, že roky zanedbávání a nedostatek času, kterého mi otec věnoval, nemohou být vyváženy obyčejným pracovním kontraktem. Uvědomila jsem si, že práce v otcově právní kanceláři by byla vždy stínem našeho vzájemného narušeného vztahu a nikdy bych nebyla schopna najít sama sebe. Odhodlaná ukázat, že jsem schopná se prosadit svými vlastními silami, nezávisle na něm, a dosáhnout svého úspěchu jsem zdvořile jeho nabídku odmítla a začala se prodírat světem na vlastní pěst bez jeho pomoci. New York byl ale i přes svou rozlehlost pořád až moc malým hracím hřištěm, na kterém jsme se potkávali častěji, než bylo zdrávo. Potřebovala jsem začít znovu.
____

Odjela jsem, spolu se svým tehdejší přítelem Johnem, z New Yorku do San Andreas, odhodlaná založit naši vlastní právní kancelář. Bože, jak já jsem byla naivní! Po pár dnech se John ztratil beze stopy. Nezanechal žádnou zprávu, žádný vysvětlující dopis. Nic. Byla jsem zoufalá. Plány se zhroutily jako domeček z karet a já se ocitla sama ve velkoměstském labyrintu, který mi připadal nehostinný a neznámý.

Bez dalších možností jsem se rozhodla, že musím najít způsob, jak dál. Kontaktovala jsem několik právních kanceláří, ale odpovědi byly většinou odmítavé. Až právní kancelář Mirror, která byla v městě známá spíše jako outsider, mi nabídla místo. Zpočátku byla setkání chladná, ale nevzdala jsem se. S každou další příležitostí jsem si získávala respekt a důvěru svých kolegů. Troufám si tvrdit, že postupem času jsem se stala jeho klíčovou součástí a jméno Mirror se začalo rovnat jiným velkým právním korporacím. Možná to bude znít jako klišé, ale semtam mám pocit, že mi Matthew s Francisem nahrazují to, co jsem v rodině tak moc postrádala. Ikdyž to není to, co jsem vždycky chtěla, pořád je to cesta. Cesta, která mě formuje a ukazuje, že vytrvalost a oddanost mohou přinést ovoce kdekoliv.

Image Title
_____

Zjistila jsem, že svoji touhu po spravedlnosti můžu využít nejen v právním prostředí, ale také v oblasti politiky, proto jsem se rozhodla vstoupit do Demokratické strany a začít pracovat na politických reformách. Chtěla jsem se zapojit do tvorby zákonů a politických strategií, které by skutečně přinášely prospěch většímu množství lidí. Postupně se můj hlas na plénu sněmovny stával hlasitější a hlasitější. Dnes už dokážu vyvíjet tlak na změny a prosazovat nové směry, možná i díky tomu, že vím, že politika není pouze o hlasitých vystoupeních, ale také o dlouhých jednáních a tichém spojování sil s protivníky.

to be continued..

_____


komentář:

Přesto, že se na povrchu může zdát, že Serena našla své místo ve veřejném životě a dosahuje svých cílů, postupem času si uvědomuje, že práce a zaměření na politickou kariéru ji vtahuje do pasti, ve které se osamělost a nedostatek času pro osobní život stávají součástí jejího každodenního života.

Serenin otec se stal v jejím žiotě symbolem právníka pohlceného svou prací - nikdy nechtěla opakovat jeho chyby, ale právě teď si začíná uvědomovat, že se neúmyslně stává tím, co sama tak nesnášela. Politická a právní kariéra jí bere sílu, energii, čas a její život se postupně zhušťuje do uzavřeného kruhu, ve kterém se rozplývají osobní potřeby a emoce. Tento neúmyslně osamělý život jí přináší zmatení a zklamání sama ze sebe, protože celý život toužila po rovnováze, ale čím víc se snaží, tím víc se zdá, že se to vzdaluje.

Aktuálně stojí na křižovatce, kdy se musí rozhodnout, zda bude nadále přistupovat k politickému a pracovnímu životu s takovou intenzitou a vervou, nebo zda najde způsob, jak vyvážit své profesní ambice s životem, po kterém už od malička tak toužila.

tutyy. tutyy.      901x      0