Generations of Greed: The Duggan Family Saga

Od leginrok leginrok Upraveno: 32x | Poslední úprava: 12.01.2023 23:50
10.01.2023 11:05



Image Title

Sedím tu s touto sklenicí whisky Yosemite v ruce a přemýšlím o svém životě. Pozoruji svět kolem sebe, a jsem si vědom, jak rychle všechno utíká. Vzpomínám na svůj život, na to, jak jsem se dostal na vrchol, jak jsem se chopil svého osudu a realizoval své sny.
Již od dětství jsme byli všichni členové rodiny vedeni k tomu, aby dosáhli co největšího bohatství a moci. Všechno, co jsme dělali, bylo zaměřeno na tento cíl. A tak se stalo, že se nám to podařilo. Totiž - já i moje rodina byla vždy symbolem bohatství a moci. Příjmení Duggan u nás v Texasu bylo již po několik generací spojeno s úspěchem, mocí a luxusem. Avšak kde byl pravý úspěch mně a mojí rodiny?


Image Title

Je to dlouhý příběh – ale začíná rokem 1883. Slunce se šplhalo vysoko na nebeské obloze a prašná cesta se táhla před Dugganovými, mou rodinou pionýrů, kteří se vydali napříč Amerikou za svým snem. Byl to sen o novém životě, plném možností a štěstí. Avšak cesta byla těžká a plná nástrah.

V čele karavanu se nacházel můj praděd John Duggan, muž tvrdého charakteru a vytrvalosti. Vedl svou naší rodinu přes divoké prérie, přes hory a údolí, stále se nevzdávajíc svého snu. Praděd John věděl, že cesta bude těžká, ale byl přesvědčen, že stojí za to bojovat za svou rodinu a svůj sen.

Jeho manželka, moje prababička Sarah, která byla tak odolná, jak jen žena mohla být, ho důvěrně doprovázela na celé cestě. Společně se svými dětmi, malým Jackiem a mladou Mary, se snažili přežít všechny nástrahy cesty, jako byly životu nebezpečné bouře, žíznivé pouště a nebezpečí ze zvěře. Karavana se brzy setkává s různými nebezpečími, jako jsou bandité, kteří se jim snaží vykoupit dobytek a zboží. John Duggan tak musel několikrát bojovat o život své rodiny a svého dobytka. Setkávali se také s prodejci indiánských skalpů, kteří byli ochotní udělat cokoliv pro peníze, dokonce i prodávat lidské kůže.

Z Montany dorazili do Texasu, kde z posledních úspor odkoupili území, na kterém John Duggan postavil malý příbitek s menším příštřeškem pro dobytek. Problém se vyskytl až tehdy, když indiánský kmen Tonkawa začal obsazovat území Johna Duggana, protože považovali území za své.

Útoky na území přiměli Johna Duggana vyhledat pomoc – tu vyhledal u rodin Remingtonu a Daltonu. Rodiny se upsali Dugganovým jako výpomoc na nové vzniklém ranči, který byl pojmenován „Yosemite Ranch“.

Dugganův plán proti Tonkawa klanu vznikl z hlav všech rodin. Cílem nebylo bojovat s indiány, cílem bylo vyřešit celý spor – získat kmen na svou stranu. John se tak na schůzi setkal s náčelníkem indiánského kmene Tonkawa, jménem Running Bear. Running Bear byl mužem silných tradic a hrdým vůdcem svého kmene. John se snažil najít způsob, jak Running Beara přesvědčit, aby mu neútočil na území, na kterém chtěl rozšiřovat svůj ranč.

John Duggan slíbil Running Bearovi, že bude jeho kmen chránit před bílými osadníky, kteří se snažili kmen vytlačit z jejich domoviny. John sliboval také, že bude kmene podporovat v jejich tradičních aktivitách a že se bude snažit pomoci kmene přežít v nehostinném terénu. Running Bear byl tímto slibem okouzlen a rozhodl se Johnovi Dugganovi ponechat území.

John Duggan ale měl trošku jiné plány - slyšel legendy o tom, že Running Bear a jeho kmen vlastní tajné zlaté naleziště. John se snažil najít způsob, jak Running Beara přesvědčit, aby mu prozradil informace o nalezišti. S pomocí Daltonových a Remingtonových vytvořili tak zastupitelství Yosemite ranče, jenž měla na starost splnit slib, který John Duggan dal náčelníkovi kmene.

Po dvou letech, Running Bear, Johnovi Dugganovi prozradit informace o zlatém nalezišti, protože si myslel, že John bude na oplátku plnit své sliby dál. Avšak, když John zjistil, kde se naleziště nachází, přestal plnit své sliby a nechal začít tajně kopat zlato.

Aby předešel problémům, nechal už tak slábnoucí indiánský kmen vyvraždit. Byl to právě John Duggan, který poslal Running Bearovi kulku mezi oči. Zajistil si tak jistotu, že naleziště bude pouze pod pokličkou tajmeství rodiny Dugannů a členů jeho zastupitelství.

Mimochodem – o vraždách vyšel článek pod titulem „Killers of Flower Sun“, v kterém zastupitelství sheriffa popsalo skutečnost jako „zavraždění indiani kmene Tonkawa za záhadných okolností“. Tento případ pak ve dvacátých letech dvacátého století chtěl otevřít s FBI, J. Edgar Hoover, který chtěl Johnovi Dugganovi zavařit, avšak marně – penězi totiž lze vyřešit všechno. A tak se celý Hoover mohl jít vycpat. A tak celá prestiž bohatství mé rodiny je postavena na krvavém slibu Johna Duggana, který byl nedotknutelný.


Image Title

Zaměřím se nyní na svého dědu – Jacka Duggana. Počátky dvacátého století přinesli mé rodině a zastupitelství ranče nové problémy. Prohibice byla tehdy pro Jacka Duggana a jeho rodinu ranče velkým problémem. Věděl, že musí najít způsob, jak se jí zbavit, aby mohl dále prosperovat. Jack se rozhodl, že se bude snažit vydělat co nejvíce peněz, aby mohl pokrýt náklady svého ranče a udržet ho při životě. A tak se rozhodl, že se bude zabývat prodejem a distribucí alkoholu, když se prohibice konečně ukončila.

Jenže to bylo jen začátek jeho problémů. Texaský západ sužovala pandemie a historické sucho. Jack se musel potýkat s nedostatkem vody pro svá stáda a plodiny, což bylo pro jeho podnikání katastrofou. K tomu se přidala hospodářská krize, která znamenala, že prodej jeho whiskey klesl.

Jack Duggan se ale nevzdal. Byl to chytrý a inovativní podnikatel, který věděl, jak přežít – dost se toho naučil od svého otce Johna Duggana. Začal investovat do nových metody zemědělství, jako například zavlažování. Tuto změnu provedl také v prodeji své whiskey. S pomocí svých kontaktů a svého podnikavého ducha se mu podařilo rychle rozjet svůj nový byznys.

Když se všechno ostatní zdálo být v normálu, vyskytl se opět další problém - Carlo Piranio. Pokud nevíte, o koho jde – nebojte se, tohodle parchantaVám velice rád popíšu. Carlo Piranio byl rodák ze Sicílie, který emigroval do USA kolem roku 1901 se svým bratrem Josephem. Usadili se nejdříve v Shreveportu v Lousianě a poté se přesunuli do Texasu. Zde začali působit a to mělo na svědomí vznik jisté Dallaské italské mafie. V roce 1921 se Piranio stal šéfem a tak Carla nazývali jako hlavou celé mafie.

Proč byl Carlo Piranio problém? Pochopil tajemství bohatství naší rodiny a celého ranče. Proto jej chtěl dostat pod svou moc. Nejspíše si ten idiot chtěl udělat z našeho rodinného ranče takové letní sídlo, které by mu zajistilo silný příjem peněz.

A tak – jak jistě znáte z knihy či filmu KMOTR – přišla nabídka, která se neodmítá. Jack Duggan ale jeho nabídku odmítl a ještě jeho bratrovi, jenž nabídku předával, zaplival jeho lakýrky. To ho rozeštvalo do takové míry, že Jacka Duggana uhodil silnou fackou a slíbil smrt jeho rodině a dětem. A tak odešel Joseph Piranio se slovy – „Nessun rispetto” – bez respektu.

Přišel tak nový teror – Piranio se snažil Jacka Duggana zastrašit. Nechával tak vypalovat jeho úrodu, jednou zase nechal postřílet ve stáji jeho koně. Finálním aktem tohoto teroru byla událost, kdy během horkého odpoledne z lesů vyšli černokabátníci s džentlmenskými klobouky,italského původu, se samopalem značky Thompson a začali střílet mezi dav pracovníku ranče. Nemělo se jednat o žádný úmysl někoho zabít – jen postrašit. Avšak jedna kulka zasáhla a usmrtila Mary Duggan, sestru Johna Duggana.

Vzhledem k Dugganovo postavení se i Piranio bál následků. Jack Duggan byl zhroucen smrtí své sestry a v ústěch měl chuť krve a pomsty. Piranio mu sahal nejenom na majetek, neútočil jen po jeho zaměstnancích – ale sáhl mu na jeho rodinu, jeho mladší milovanou sestru.

Smrt Mary Dugganové byla pro Jacka trápením. Bylo to pro něj především ostudné, že svou mladší sestru neubránil před italskými přistěhovalci, kteří si nárokovali v západních končinách Texasu území. Musel vrátit úder, aby se již neopakovalo to, co za hroznou událost se stalo.

Carlo Piranio si byl vědom možných následků a proto ihned reagoval. Nechal zprostředkovat schůzi s Jackem Duggenem po pohřbu jeho sestry Mary. Na tuto schůzku dorazil Jack Duggan s hořkostí – oči měl černé tak, že by jste v nich zahlédli pouze bolest, utrpení a smrt.

Na schůzce se Jack Duggan setkal s Carlosem Piraniem, který se omluvil za události, které vedly k smrti Mary Dugganové. Carlo se pokoušel dokázat svou nevinnost a nedopustil, aby se takové něco stalo. Jack Duggan se nedal snadno uklidnit a trval na tom, že Carlo musí nést odpovědnost za smrt své sestry.

Nakonec se Carlo a Jack dohodli na kompenzaci, kterou by Carlo zaplatil Jackovi, aby se snažil napravit škodu, kterou způsobil. Jack byl ale již rozhodnutý, že se Piraniovi pomstí. Věděl, že nic nedokáže vrátit Mary zpět a Jackovi vzít bolest, kterou cítil. Jack a Carlo se začali snažit spolupracovat a budovat důvěru mezi sebou a ostatními farmáři v oblasti, aby se mohli společně postarat o své zemědělské podnikání a zajistit, že se nic podobného už nikdy nestane.

Jack Duggan využil stejný plán, jako jeho otec John Duggan na indiány – získal si důvěru, zjistil si určité informace o podnikání Piraniových, nechal rozkrást jejich zboží a peníze a následně nechal „odstranit“ Josepha Pirania. Ten zemřel „neštastnou“ náhodou utonutím. Když Carlovi Pinariovi začalo docházet, že se něco špatného děje – v roce 1930 neštastnou náhodou zemřel. Usnul ve vaně a utopil se. V oficiální lékařské zprávě ale stálo – „zemřel přirozenou smrtí“.

Podepsal jí doktor, kterému Piranio čirou náhodou pět let zpátky nechal vypálit lékarnu jeho ženy. Jack Duggan jeho ženě nechal lékarnu znovu opravit a proto se nedivím, že vztahy mezi Dr. Fritzem Harmaanem a Jackem Dugganem byly opravdu dobré.

Posledním pitím Carlose Pinaria byla whiskey s názvem „Yosemite“. Při ohledávání místa jeho apartmánu byli na stole nalezeny dvě sklenice se stopou obsahu po této whisky. Je tak jasné, že s whiskey v krvi zemřel přirozeně Carlos Pinaria a z druhým obsahem whiskey v krvi se Jack Duggan vrátil zpět ke svému hospodaření a podnikání.


Image Title

Zaměřím se nyní na svého otce – Jacoba Duggana. Ve čtyřicátých letech sdědil ranč Yosemite po svém otci Jacku Dugganovi. Jakmile se Jacob ujal vedení ranče, začal se potýkat opět s mafií – tentokrát s Joem DeCartelm, který se snažil opět získat kontrolu nad jeho pozemky, protože to nevyšlo jeho předchůdcům Piraniovým. Mafie mu nabízela peníze za prodej ranče, ale Jacob se rozhodl bojovat a nevzdát se svého dědictví.

Aby se ubránil tlaku mafie a protože byl znalý minulosti s mafií, rozhodl se Jacob vložit část svých peněz do nových projektů, které by mu pomohly rozšířit své podnikání a zvýšit jeho příjmy. Investoval tedy do výstavby nových budov, kasín v Las Vegas, jenž potřebovalo mnoho investorů a následně podpořil farmeceutický průmysl. Tyto investice mu pomohly vytvořit silnější a stabilnější základy pro jeho ranč, který se díky tomu začal lépe prosperovat.

Jacob nechtěl být pasivní obětí, jako Jack Duggan. Mafii se rozhodl takticky obelstít. Využil své nové kontakty a zdroje z Las Vegas k získání informací o mafii a jejích členech. Poté se s pomocí svých právníků rozhodl využít těchto informací k tomu, aby mafií postavil různé právní žaloby a tím jim ztížil podnikání. Samozřejmě tak, aby on sám v tom nijak nefiguroval a byl tak pouze jakousi šedou eliminací. Nakonec se mu podařilo donutit mafii k tomu, aby se stáhli z jeho ranče a přestali ho dále obtěžovat. Nebyla pro ně žádná jiná cesta.

Po úspěšném odvrácení mafie se Jacobovi podařilo stabilizovat a rozvíjet své podnikání na ranči Yosemite. Jeho nové investice do kasín v Las Vegas, dřevařské korporace a farmaceutického průmyslu mu pomohly zvyšovat příjmy a rozšiřovat své podnikání.Vše se však změnilo, když se FBI začala zajímat o rodinu Dugganových. Zjistili totiž, že Jacobovi se podařilo donutit mafii k odchodu díky podplácení lidí na různě vysokých místěch a také díky různým právním žalobám a snažili se ho tak dostat před soud. Jacob se musel bránit proti obvinění a zároveň se snažit udržet své podnikání.

Aby se situaci ulevil, Jacob se rozhodl investovat do ropných vrtů v Texasu, kde se mu podařilo najít značné zásoby ropy. Tuto investici mu umožnila, aby se vymanil z ekonomické závislosti na ranči Yosemite a zajistil si stabilní příjmy pro jeho rodinu a zastupitelství.

Problémy se však nevyhnuly ani jeho ranči. Indiani totiž považovali území ranče Dugganových za svou rezervaci a vznikly tak napjaté vztahy mezi indiány a rodinou Dugganových. Jacob se musel snažit najít kompromisní řešení, aby mohl udržet svůj ranč a zároveň na „oko“ respektoval práva indiánů, aby udržel dobrou pověst jeho rodiny.

Jacob musel začít jednat s indiany ve chvíli, kdy někdo zavraždil mladou indiánskou dívku na území ranče Dugganových. Vražda ale přitáhla pozornost FBI ještě víc na naší rodinu a událost tak dala větší pravomoc FBI pohybovat se na pozemku ranče Dugganových. Jacob Duggan, můj otec, musel tak vymyslet způsob, jak uklidnit napjaté vztahy s indiany, vzhledem k tomu, že si FBI i indianská společnost z indianské rezervace myslela, že motiv vraždy dívky byly právě tyto vztahy mezi Dugganovými.

Především se také nezapomnělo na záhadné usmrcení indiánského kmene, o kterém se začali šířit drby, jak byli popraveni právě naší rodinou za účelem zisku území – nikoliv zlata. Též se proslychali různé interní informace podnikání Jacoba Duggana a jeho plánů – jak například zamezit vzniku těžby jiných investorů v okolí jeho ranče a jeho působení na západě Texasu.

V rodině a ve společenství ranče tak začala panovat nedůvěra. Někdo musel vynést kus zaschlé krve – tedy pravdy, jenž byla zakopaná na ranči Dugganových. Ve společenství se tak dále začalo objevovat krveprolití, zvrácené romantiky, pomsty a chamtivosti – nikoliv mezi rodinami Dugganových, Daltonových a Remingtonových, ale u těch ostatních, jenž se snažili přiživovat na dobrém jménu ranče.

Nakonec se přišlo k zjištění, že jeden ze společenství ranče měl milostný vztah s již zmíněnou indiánkou. Poté, co se jí svěřoval s interními záležitostmi ranče a ona sama ho využívala pouze k získávání informací o ranči Dugganových. Při zjištění se jeden člen společenství neudržel v psychické rovnováze, vzal dívku na kraj lesa a tam jí brutálním způsobem uškrtil.

Jacob Duggan si byl vědom, pokud toto zjištění výjde na porvch, bude pošpiněné jméno jeho rodiny, ranče a společenství. Musel najít způsob, jak celou neštastnou událost ututlat a tak vznikla známá pověst, že v okolí Dugganovo ranče jsou nevyřešené vraždy žádnou novinkou.

Protože se rodina Dugganových držela přísloví „cokoliv lze vyřešit penězi“, obdaroval tak indianskou rezervaci penězi. Vykoupil se tak ze svých problémů a vzhledem k politické podpoře uznali rodinu Dugganů a jeho společenstvo za právoplatné majitele území. Den poté někdo vypálil celou indiánskou rezervaci a zmizeli i peníze, jenž byly uschované v centru rezervace, které měli být využitý pro rozvoj indianské rezervace v tentýž den. FBI musela případ opět uzavřít jako „záhadnou okolnost“. Nikoliv, že by chtěli a nebo že by jim to někdo nařídil, ale že neexistoval nikdo, kdo by usvědčil Jacoba Duggana, že za činem stojí opět on a jeho společenství. Je také úsměvný, že si Edgar Hoover myslel, že když odpráskli v Dallasu Kennedyho, byla to právě moje rodina, která ho nechala na žádost vysokých míst mafie odstranila. Myslím si, že jsme mu dost leželi v žaludku.


Image Title

Zaměřím se nyní na sebe – Waltera Duggana. Nechci se tu bavit o svém dětství, svém mladém životě a nebo o ostatních sračkách z mého života. Chci se zaměřit na příběh jiným pohledem, než abych Vám tu vykládal svůj životopis – chci se svěřit o tom, kým jsem, kdo jsem... Jediné co řeknu, že při pohledu na mě, jako jakéhosi chlapa, byste to nikdy nepoznali, ale všechny cesty vedly zpět v posledních dekádách ke mně.

Když jsem přebral dědictví ranče, ihned jsem věděl, že ho povedu odlišněji, než můj otec. Taky jsem takovou změnu uskutečnit musel, protože si to žádala samotná doba. Víte – květinkový děti, vznik motorkářů, kteří se snažili srát na území našeho ranče, cizinci turisti. Rezervace indiánů stále nezkousla fakt, že přišli o právo bojovat o území Dugganových. Ale „cokoliv lze vyřešit penězi“ – tím nemyslím, že bych někoho uplaltil, spíše „uklidil“, když byla potřeba. Například – když se mi nelíbila nějaká špinavá úřednice, která měla v plánu zatrhnout finanční dotace pro ranč, nechal jsem jí unést do hlubokých lesů. Dal jsem jí pár minut náskok a začal jí pronásledovat a lovit jako lovnou zvěř. Jsem člověk, co nemá opravdu rád nepohodlnost určitých lidí.

Vraťme se ale k ranči - problém ranče mé generace přišel s člověkem jménem Johnem Fontenem. Developer pozemků, politicky založený, ve společnosti oblíbený – a taky to byl čurák. Odkoupil určitou část území, jenž osidlovala též indiánská rezervace. Jeho tah, jak se rezervace zbavit, byl přesun rezervace na naší část území. On sám zde chtěl vybudovat kasíno, které by tak narušilo chod našeho ranče, společnosti a podnikání.

John Fonteno a já jsme mezi sebou vedli studenou konkurenční válku. On byl napojený na mafii, já zase na kartely. To mezi náma tvořilo hlubokou propast, protože odlišnost našeho podnikání vytvářela mezi námi nepřátelský vztah.

Skrze všechny svaté mafie, Fonteno distribuoval motorkářským gangům drogy. To způsobilo to, že se v okolí našeho území rojili jako včely. Několikrát jsme jim museli nechat vykopat vlastní hrob když nepochopili možnost dohody.

Říká se, že dva kohouti na jednom místě jsou problém. Jeden z nás zkrátka musel jít z kola ven. Stejnou myšlenku sdílel i on. To způsobilo, že vyzbrojení členové indiánské rezervace na našem území po našich lidech začali bez optání střílet jako zasraní banditi divokého západu. Pište si, že se to těm domorodným sráčům zamlouvalo, protože se konečně naší rodině mohli pomstít.

Fonteno si takovou válku mezi mnou a ním mohl dovolit, protože západní Texas je daleko od medializace (tím myslím od novinářů, televize a určitých sociálních síťí). Ten parchant věděl, jak proti lidem, jako jsem já, bojovat. Nasadil na nás novináře, který se podrobně zabýval zločiny rodiny Dugganových, které by mohly ohrozit celé naše podníkání. Bonusově ještě začal podporovat rozrůstání města poblíž našeho ranče.

Fonteno měl silné zdroje a byl ochoten udělat cokoli, aby dosáhl svého cíle. Já se musel proto rozhodnout udělat nějaký krok - rozhodl, že musím udělat něco drastického, aby ochránil svůj ranč a rodinu před Fontenovými útoky. Začali jsme tak se společenstvím ranče realizovat určité útoky, které sabotovali veškeré Fontenovo plány.

Důležité bylo sabotování Fontenových stavebních prací. Námi podplacená skupina se vydávala na staveniště v noci a ničila zařízení a zpomalovala práce. Tato taktika způsobila Fontenovi značné ztráty a zpomalila jeho plány. To drtilo Fentenovi plán postavit na své půdě kasíno a dostávalo ho to do značných potíží, protože kasíno nebyla jeho záležitost – ale jedna velká investice „všech svatých mafie“. Do toho jsem začal shromažďovat informace o Fontenových podvodných praktikách a pořešil jsem, aby územní obvod podával na něj trestní oznámení. Tyto kroky vedly k tomu, že Fonteno byl v prdeli.

Tím, že byl Fonteno nucen ztratit svou investici do budoucího kasína, které bylo součástí velké investice mafie, se stal chodící mrtvolou. Byla pak jen otázka času, kdy zmizí a nasadí si betonové papuče. Avšak žádný problém se nezměnil, protože se na scéně objevil nový vlastník území - miliardářský průmyslník jménem Simon Reed. Reed se snažil získat kontrolu nad pozemky v okolí našeho ranče s cílem vytěžit tam nerostné bohatství. On a jeho tým geologů zjistili, že pod naším rančem se skrývají rozsáhlé zásoby uranu, které byly velkou příležitostí pro jeho firmu.

Ačkoliv jsem odmítal prodávat svůj domov a rodinné dědictví. Reed se tedy rozhodl pro drastičtější kroky a začal vymáhat svá práva silou. S dřívější podporou politiků – nás teď politici zradili a tak se Reed, se svými silnými zdroji, stal větším soupeřem než Fonteno.

Uvědomil jsem si, v jakém problému navíc jsme, když FBI začala vyšetřovat přesně to, co Fontenovo novinář psal v novinách – o všech zločinech naší rodiny. Uvědomili jsme si, že jsme v nebezpečí. Nakonec jsem se rozhodl pro těžké rozhodnutí a prodali ranč, aby ochránili svou rodinu – a to za nevyhnutelnou cenu toho, co nám předešlé generace zajistili; všechny ty špatné skutky předků, které se stali, mi dali břemeno toho, že já pocítím pád něčeho, co tu stálo takovou dobu. Byl jsem zoufalý za svůj domov a rodinné dědictví, které musel opustit, ale alespoň jsem se mohl ujistit, že já i rodina bude v bezpečí, na novém místě – Los Santos.


Image Title


leginrok leginrok      3635x      0